Středokros 2016 |REPORTÁŽ|

Autor: Marťus <Martus(at)Statek.org>, Téma: Články, Vydáno dne: 14. 06. 2016

V květnu jsme se, ještě před konáním našeho Kolovíkendu, zúčastnili cyklistického scorelauf závodu Středokros 2016. Sestavili jsme dva statkové týmy: Zuvar ve složení Vojta – Ráďa – Vašek a Jádro ve složení Marťus – Pája – Tereza (nestatková). Středokros začínal v páteční večer 13. 5. na náhorní plošině kousek od Milešovky a končil na stejném místě za 24 hodin. Během nich jsme najeli bezmála 100 kilometrů, plnili aktivity a stihli zajet do neprůchodných bažin a zdemolovat kolo.

Všechno začalo přeposláním pozvánky na společný email, čehož se ihned chytil náš největší cyklistický nadšenec Vojta. Nakonec jsme sestavili týmy dva, ač víceméně necyklisté, a to především kvůli načerpání inspirace na vlastní cyklo hru. Na místo startu byla dost obtížná přístupnost, takže jsme byli rádi, že se podařilo dostat se tam auty. Před osmou večerní, když jsme dokončili přípravu kol a ověšení nejrůznějšími blikátky a svítilnami, dostáváme mapu území se zakreslenými více jak 50 místy, které máme možnost navštívit. Na každém místě je nutné vyfotit alespoň dva členy týmu tak, aby bylo patrné podle návodných fotografií, že jsme dané místo dobyli. Tenhle systém se ukázal jako velmi jednoduchý a přehledný, i když některé fotografie stažené z internetu neodpovídaly realitě. Za každé stanoviště byl jeden bod, nerozhodovalo tedy, kde se nachází. Výjimku tvořilo rypadlo v dole Bílina, které bylo za body dva.

Náš tým Jádro se tedy dlouho nerozmýšlel, a místo nehorázného převýšení Milešovky jsme se raději rozhodli jet na západ směrem do dolů najít rypadlo. Což se naštěstí povedlo, ale za to se zkratka přes doly ukázala po vydatných deštích jako neprůjezdná. Bláto z cest se nalepilo na naše kola tak, že se přestala točit a museli jsme je donést v ruce zpátky na cestu a čistit. Nehledě na to, že jedno z kol píchlo, nepovedlo se nám ho dofouknout a tak jsme absolvovali přes šest kilometrů pěšky. Zachránil nás až starousedlík s kompresorem, který se jako náhodou zjevil kolem páté ráno na zahradě.

Tým Zuvar namísto toho projel jižní část území a navštívil spoustu krásných kopečků a stavení. Ani jim se ale smůla nevyhnula, protože uprostřed noci se Vaškovi při přehazování urvala kompletně celá přehazovačka z kola a tak musel zpátky na základnu sám pěšky. Vojta s Ráďou pokračovali jen ve dvou a stihli si dopřát i pár hodin spánku na trase.

Každý z týmu si ještě na startu vylosoval pořadí, respektive čas ve který se má vrátit na základnu kvůli plnění úkolů. Splnění úkolů se ukázalo jako velmi důležité, protože více jak polovina všech získaných bodů byla právě za aktivity. Na každý tým čekala dovednostní aktivita trojkalhoty, blbárna tank, pádlování na rybníce okořeněné šifrou a nakonec pro mě velmi netradiční a zajímavá lanová aktivita „skok na obláček“. To vlastně nebylo všechno, protože ještě hodinu před cílem se konal malý orientační běh v blízkém lese. Organizátoři do běhu vložili takový malý háček, a to, že místo, které označili jako start, startem nebylo. Zatímco Vojtovi a spol. tohle v průběhu orientační běhu došlo a dokázali se zorientovat (to se povedlo pouze dvěma týmům ze třinácti), většina startovního pole se po bloudění po lese raději vrátila na základnu.

Na základně se pak podával guláš, sčítaly se výsledky a klábosilo se u ohně. Spalo se ve stanech na louce. Naše týmy skončily na pěkném 5. a 7. místě.

Marťus