Od 15. do 28. července 2018 jsme tábořili na louce u Sirotčího rybníka. Začtěte se do příběhu letošního letního tábora...
FOTOGALERIE Z LETNÍHO TÁBORA
Bratři a sestry ze severu uposlechli volání našeho jarla
Martena a rozhodli se přijet na sněm kmenů. Do jejich společnosti na sněmu
vkládáme velké naděje. I díky jejich hlasům se rozhodne, zda nám jsou bohové
nakloněni a náš plán tak dojde úspěšnému realizování.
Mezi návrhy jednotlivých členů kmene, kteří se chtějí zasadit
o rozšiřování území, dobytí obléhaných osad nebo snad o větší podporu hudebníků
– skaldů, zní jarlův návrh jako pošetilost. Navrhuje, ať vybudujeme loď, která
nás donese na břehy vzdálené země, kam se za svého mládí plavil. Země prý tak
bohaté a úrodné, že větší část posádky tam zůstala a nechtěla se vrátit zpět.
Teď, když naše krajina nás již stěží dokáže nasytit a nájezdy
kočovných kmenů a jejich drancování je stále častější, nakonec většina
účastníků sněmu musí dát jarlovi za pravdu a souhlasit s jeho moudrými
slovy. Plavbu podnikneme. Kéž sám Odin nad námi drží ochranou ruku během našich
příprav.
Stavba lodi není jednoduchým úkolem. Musíme sehnat dobré
dřevo, schopné loďmistry, naučit se pracovat s lany a mnoho dalšího.
Nejdůležitější je však samotný výcvik bojovníků, kteří musí prokázat svou
všestrannost a schopnost. Podstupují několik majav, zkoušek. Bojovník, který může
vyplout, musí umět rozeznat byliny, číst šifrované písmo či se nezaleknout
překážek a tmy.
Účastníci si vedli skvěle, nakonec se všichni stali
právoplatnými bojovníky, které před dalekou plavbou dělilo jen pár posledních
úprav lodi.
Sami bohové nám pak v předvečer našeho vyplutí seslali
do našich končin kupce, jehož zboží doplnilo naše zásoby. Jeho plachty a sůl
jsme koupili s velkou radostí, a tak jsme ho nechali v naší vesnici
přenocovat a večer jej hostili jako vzácného hosta. Nejeden z krigerů se
rozpovídal o zítřejším chystaném vyplutí a kupec jevil velký zájem o mapu,
kterou zručně vytvořil sám jarl ze vzpomínek na svou první plavbu.
Následujícího dne, kdy jsme plni očekávání stanuli před novou lodí, nikdo
z nás netušil, jaké zklamání na nás čeká. Mapa zmizela! Prohledali jsme
celou vesnici a nalezli jen prázdné a zjevně narychlo opuštěné místo noclehu
kupce a pak stopy jeho vozíku. Bylo jasné, že cestuje velmi narychlo, zboží
naložil ledabyle a sypalo se tak na cestu.
Nebylo těžké ho sledovat, tím spíš, když jsme našli seznam
tržišť, ve kterých se bude zdržovat za obchodem. Stopování nám ale brzy začal
znepříjemňovat silný déšť. Kupce jsme dohnali a opravdu se přiznal
k ukradení mapy. Jenže jeho chorobná ziskuchtivost využila první vysoké
nabídky a mapu prodal projíždějící karavaně. Byli jsme zdrceni, karavanu už
nebude možné vysledovat, zvlášť v tak silném dešti, který smyl veškeré
stopy. Vraceli jsme se sklesle zpět. Pohrouženi do svých myšlenek jsme
nevěnovali pozornost okolí a tak nás přítomnost lesních skřítků dokonale
překvapila. Zdáli se být mírumilovní a po chvilce dorozumívání v jejich
podivné řeči jsme pochopili, že tudy projížděla nějaká karavana a oni získali
velkou část jejich nákladu. Jsou prý ochotni se s námi o zboží rozdělit,
pokud si s nimi zahrajeme hru a rozveselíme je v jejich osamělém
lesním životě. Zda karavanu přepadli, či jen v pekelném počasí nezvládla
cestu a zastihla ji nehoda, jsme nevěděli. Stejně tak, zda na pohled přátelští
trolíci mají čisté úmysly a nechtějí nás jen vlákat do léčky. Byla to ale naše
jediná šance, jak mapu ještě získat. Opět se na nás usmálo štěstí a hru jsme
opravdu vyhráli. Skřítkové dodrželi slib a z důmyslné skrýše nám povolili
odnést truhlu, ve které skutečně byla jarlova mapa!
Ve vesnici jsme na nic nečekali, pasovali jsme naše nové
bojovníky a vypluli jsme. Ať sám Njord, bůh moře, nás provází!
Plavba probíhala poklidně, vítr nám přál a vše nasvědčovalo
tomu, že štěstí stojí při nás.
U Thorova kladiva! Co za lodě nás teď svírá pomalu mezi sebe!
Stali jsme se kořistí zbloudilých pirátů brázdících moře. Souboj s nimi byl
tvrdý, ale zkušení bojovníci z našich řad nedovolili, aby se zmocnili naší
lodi. Klidnou plavbou jsme se ale nenechali ukolébat a byli tak stále ve střehu
před dalšími nástrahami, které nás mohou mimo dohled pevniny potkat. Včas jsme
tak zareagovali hudbou na lákavé a děsivé volání sirén, které nás pak nechaly
proplout, loď bylo také potřeba kontrolovat, a tak šplhání do plachtoví se
stalo pro mnohé běžnou součástí dne. Překonali
jsme všechna úskalí plavby a nakonec se opravdu šťastně shledali s původní
výpravou, jejíž členové v zemi již vybudovali stabilní vesnici a život zde
pro nás bude po tak náročné cestě opravdu požehnáním.