Začátek zájezdu působil jako klidná zasloužená dovolená plná zážitků, válení se u moře a dobrého jídla na Havaji. Slečny hostesky Tessy a Lucy si nás převzaly už před check-inem na letišti. Ani jsem se nenadál a už jsme seděli v letadle, koukali na širý oceán pod sebou a užívali si klidný let.
Dosud nevím, co se pak dělo. Jen vím, že kapitán René Přistál začal zmateně hlásit z kabiny zprávy o turbulencích, letušky pobíhaly po letadle, všude okolo se ozýval děsivý hřmot a celá paluba se ocitla v takřka smrtelném třasu. Zřejmě jen za pomoci všech svatých jsme po útrpném prožitku živí a zdraví přistáli na neznámém ostrově.
Tessy s Lucy okamžitě započaly náš boj o přežití. Zajistili jsme si potravu, postavili nouzové bydlo, zmapovali okolí a naučili se stopovat zvěř. Žilo se nám vcelku dobře. Jenom nás něco děsilo. Po nocích se z okolí tábořiště ozývaly předivné zvuky. Jak by se lidé jen s plavkami, šnorchlem a několika svršky na pláž mohli bránit něčemu tajemnému, co možná nedaleko spřádá své plány?
Jednoho dne nás potkalo ohromné štěstí. Šli jsme na obhlídku vzdálenějšího okolí tábora, když tu jsme uslyšeli zvláštní pravidelné údery. Jako by někdo zuřivě obíjel kámen železem. Šli jsme za zvukem a najednou začaly všude okolo znít sirény. Jindy bychom se lekli a utekli pryč, teď nás ale tahle důlní siréna potěšila, jako by bylo mohlo máloco jiného. Nebyli jsme jedinými lidmi na ostrově!
Z lesa se vynořili čtyři zpočátku nevrlí, ale později velmi přátelští horníci. Jejich předáci se představili jako Bedřich Krtinský a Rostislav Nerost a po krátkém dohadování svolili, že nás za pomoc na šachtě ubytují u sebe v táboře a že nás příští nákladní lodí odvezou do naší domoviny. Pod vedením Bédi s Rosťou jsme se naučili ohánět krumpáčem, odpalovat nálože i kopat profily při průzkumu podloží. A nad jejich rozhodnutími navíc vždy bděl profesor Alois, významný geolog a speleolog.
Jednoho dne nás havíři s důvěrou vyslali na důležitou průzkumnou výpravu. Naším úkolem bylo zmapovat rostlinné i zvířecí obyvatele ostrova a především horniny a nerosty. Jeden velmi zvláštní nerost se nacházel na místě, které nám Rosťa označil v mapě. Všechny týmy aspoň úlomek přinesly a nadšení Rosti s Béďou bylo nezměrné. Jenom profesor Alois na přinesené modré kousky kamene koukal zděšeně.
Po výpravě se naše vztahy s horníky ještě zlepšily. Jen nás dále trápily divné zvuky z lesa, které vyvrcholily návštěvou dvou zuřivých přihrbených tvorů. Vnikli branou okolo svaté Barborky do tábora a halekali: “To bude vaše zhouba!”
Hned další den se však stala příšerná tragédie. Ještě předchozího dne tak čilá a šťastná Lucy tu teď ležela před námi nehybná. S příšerným záchvatem dusivého kašle navždy utichl i její veselý hlas. Ležela před námi pokrytá děsivými fialovými fleky po celém těle. A fialoví jsme byli aspoň na malé části těla všichni.
Hornický doktor se nám snažil pomoct, ale bohužel na naši nemoc nenašel léku. A Béďa s Rosťou? Těm bylo upřímně jedno, jak se nám vede. Hlavně, abychom šli fárat. A Lucynu smrt necitlivě a bez zájmu odbyli veselou historkou o kamarádovi Ferdovi, který prý umřel třikrát. Pochopení jsme našli až u profesora Aloise, který si s námi pomocí šifry domluvil schůzku. Za nemoc mohl onen tajemný nerost!
Pomoct nám prý mohou jen lesní bytosti a ty, jak nám profesor Alois prozradil, lze přivolat splněním šesti úkolů. Nasbíráním ranní rosy, bylin, perel, vzácného ovoce a jantaru a očištěním pomocí lapačů zla.
Ranní rosu nelze sbírat jindy než ráno. Večer toho dne jsme tedy využili k poslednímu rozloučení s Lucy. Byl to smutný, ale důležitý obřad. Naposledy jsme ji všichni obestoupili a pokryli ji stromovými ratolestmi a květinami. A pak jsme nechali její život úplně vyhasnout společně se smutečními lampiony. Pohled na Lucy tiše ležící v měkkém mechu skrytou pod zeleným kopečkem větviček a touha nenechat ji zemřít nadarmo v nás změnila melancholii a smutek v odhodlání napravit chyby a zachránit ostrov před nemilosrdným kutáním horníků.
A tak jsme všechny úkoly splnili. Nezalekli jsme se ani psů střežících vzácné ovoce, ani hloubky, ze které jsme lovili perly. A lesní bytosti se opravdu zjevily. Přísné, ale ochotné přijmout naši omluvu a zachránit nás. Mělo to ale háček. Uložily nám přinést zpět onen tajemný nerost – pohaku, kterou měli Béďa s Rosťou uloženou v kufříku kdesi ve skladu. A rozhodně nám ji nemínili dát. Chtěli ji prodat na pevnině a vydělat peníze. A navíc ti bídáci věděli, jak nebezpečný nerost to je. Vždyť s ním od začátku manipulovali v rukavicích!
Hrálo se o čas. Ale povedlo se! Získali jsme plány skladu a pak ho celý křížem krážem prolezli, až jsme kufřík našli. Horníkům jsme unikli i s trofejí za lesními bytostmi. Ty nás v poslední chvíli cestou necestou dovedly až k mocnému Duchovi lesa, který povstal ze země, díky pohace se opět rozzářil a silným lektvarem nám vrátil ztracené zdraví. Zbývalo už jen zbavit ostrov vředů, které na něm nadělali horníci pod vedením Bédi s Rosťou.
Vycvičili jsme se v boji a horníky přepadli a přemohli. Utekli jen Béďa s Rosťou, ale i ty jsme brzy zajali a předvedli je lesním bytostem. Ani jeden z chlapíků neprojevil byť trochu lítosti. Dokonce začali obviňovat jeden druhého. Nelitovali, neprosili za odpuštění a neviděli, že lež a svár je opravdu neochrání před spravedlivým trestem. A ten přišel.
Za děsivého praskání a řevu pak Bedřich Krtinský a Rostislav Nerost zarostli do země a vyrostly z nich vzrostlé smrky. V průběhu věků větve obou stromů prorostly a rostly spolu, až přerostly okolní stromy. Teprve tehdy se trest naplnil a oba pochopili, co provedli. Svorně a odevzdaně teď jako opravdoví přátelé stojí v pralese a pomáhají mu žít a dýchat.
A co my? Profesor Alois zajistil, aby nás vyzvedla hornická loď. Na Havaji jsem v létě sice nebyl, ale zažil jsem tolik vzácných a silných zážitků, že by mi je žádná dovolená nezajistila. Viděl jsem, že není všechno tak, jak se to na první pohled zdá. Že odhodlání a spolupráce dokáží velké divy. A pocítil, že má být odpuštěno tomu, kdo lituje svých chyb a chce je odčinit.
Mjan