Stalo se to jednoho děsivého večera. Prosvětloval ho jen velký kulatý měsíc. Dosud nikomu jsem to nevyprávěl a vlastně ani nevím, jestli se vážně něco stalo. Ale bylo to podezřelé.
S přáteli jsme v Horní Dolní vystoupili z autobusu. Jakmile jsme vyšli z vesnice, začaly se ozývat strašidelné zvuky. Ale to nebylo všechno. Místo svých starých známých, se kterými jsem prochodil světa kraj, jsem najednou viděl dvě dýně, doktora, horníka Prokopa Zakopa, Santu i se soby, Skota, čaroděje, dvě temné bytosti a chlapa s dýkou v mozku.
Chtěl jsem ty nestvůry vyfotit, ale nešlo to. Ruce se mi třásly a telefon se najednou sám od sebe vypnul. Jedna fotka se mi už málem povedla, ale nakonec na ní byla vidět jen černočerná tma a v ní ony dvě dýně a Santa. Viz níže.
Nedal jsem na sobě nic znát a choval jsem se jako obvykle. Podezřelé zvuky nás pronásledovaly až na vrchol Krušné hory, ale ostatní jako by nic neslyšeli.
Nakonec jsem si na ta neobvyklá zjevení zvykl a poklidně jsme povečeřeli. Dokonce jsme si i zazpívali. Když tu se k hudebním zvukům přidalo ještě jakési praskání. Praskání větviček a šustění listí pod nohama. Blížily se k nám dvě černé postavy.
Jedna byla větší a jedna menší. Bok po boku se bez vyzvání blížily k nám, nezastavily se, ani když už jsme jim viděli do obličeje. Postupně od špičky nosu se ze tmy vynořovaly celé tváře. Koukaly na nás 4 oči. Ty ale naštěstí patřily Ivanovi a Terce, kteří se teď na nás zubili.
Tohle dobře dopadlo, ale teď nebyl čas na hrdinství. Naštěstí jsme si postavili bivak typu AAA, neboli mega dlouhÁčko a do něj jsme se skryli. Ráno moudřejší večera.
Děsivou noc naštěstí zažehnaly první sluneční paprsky a rosnička Ivan nám potvrdila, že je 6:50 a sobota. Posnídali jsme a nejvyšší možnou rychlostí jsme se vydali pryč z tohoto děsivého místa.
V sobotu jsme už jsme nic zvláštního neviděli, ale provázel nás děsivý mrtvolný pach (Olafovi smrděl pejsek Fin :-)). Smrad nám stále připomínal, že se dělo něco zvláštního. Den nám to ale nezkazilo. Viděli jsme krásnou Vraní skálu, barevné lesy a sílu nám krom přírody dodávaly prožité zážitky a přátelství.
Toto vše se odehrálo na cestě z Hudlic do Svaté před Krušnou horu a rozhlednu Máminka. Možná mi to nevěříte, ale psal jsem to, co jsem viděl a cítil.
Kolektivně účastníci VýKuku.