Málokdo ví, že myšlenka mírových her, ve kterých bojovníci měří své síly na sportovním kolbišti místo bojiště, nevznikla ve starověkém Řecku, ani ji nevynalezl Pierre de Coubertin. Poprvé ji předložila Konstantina, vedoucí konsilia filozofů města Kempitelektu.
Nezbytnou podmínkou pro uskutečnění této myšlenky bylo přizvat zástupce co nejvíce států. Tohoto úkolu se zhostila Perfidia, která všechny národy obepsala a vedla s nimi veškerou, nutno podotknout někdy složitou, korespondenci týkající se her. Nikdo jiný by jazykovou bariéru tak dobře nedokázal překonat.

Ve smířlivé náladě se vskutku Hispánci, Řekové, Římané, Egypťané, Germáni a Galové znaveni nekonečnými boji sešli v městě Kempitelektu, jež mělo mírové hry hostit. Jakmile se bývalé bojovnice a bojovníci zabydleli, začaly přípravy sportovišť a tribun. Spolu s tím odstartovaly i tréninky a přátelské zápolení.
Téměř by se bylo dalo říct, že vše probíhalo hladce. Spolupráce mezi národy a organizátory byla příkladná. Děly se však různé nepříjemné maličkosti, které se však v průběhu přípravy her nakumulovaly. Například do Kempitelektu místo oštěpů na hod oštěpem v balíčku dorazily miniaturní špejle, došel petrolej, takže se hřiště musela vyměřovat po tmě, a koule určené k vrhu pro jistotu nedorazily vůbec.

Situace se stala naprosto kritickou, když z čestného místa v Kempitelektu zmizela pochodeň s věčným ohněm, symbol her. Jednotlivé národy se začaly navzájem obviňovat a štvát ostatní proti domnělým viníkům. Napětí vzrostlo, když dorazilo slavné konsilium filosofů, které mělo hry pořádat. To vytklo účastníkům malou snahu o nalezení pochodně a malou odhodlanost k nastolení míru. Účastníci ale dělali, co mohli, a navíc ještě zvládli postupovat v přípravách her!
Doslova do patové situace se Kempitelekt dostává, když někdo unese hlavní filosofku Konstantinu. Bez ní hry pořádat nelze a i konsilium filosofů je bez ní bezradné. Konsilium národům dává třídenní ultimátum na napravení situace, jinak slibuje celé hry zrušit.
Záchranou se stal nápad navštívit zdroje moudrosti jednotlivých národů – například egyptského boha Re nebo náčelníka Njørda. Ti, stejně jako vědmy a čarodějníci, kteří v minulosti radili v časech války, mohli nyní pomoci znovu. A skutečně, šest výprav, za každý národ jedna, přineslo své ovoce. Národy dokázaly získat zpět symbol her, pochodeň s věčným ohněm. Konstantina však stále zůstávala nezvěstná.

Mezitím z Kempitelektu zmizel předák Egypťanů Michalis. Po sérii vzájemného obviňování, která vznikla na základě korespondence z Michalisova stanu, národy odhalily, že Michalis je ve skutečnosti normanským špionem Mikláfem, který ze strachu z odhalení zdroji moudrosti utekl. Také se ukázalo, že Normané z nějakého důvodu celou tu dobu hry sabotovali. Úkol je tedy jasný. Najít Normany a po důkladné přípravě je přepadnout, osvobodit unesenou Konstantinu a zabránit zrušení Mírových her.
Po úspěšném puči na Normanskou základnu chtějí rozohněné národy Normany ihned ztrestat za jejich škodění. Sama osvobozená Konstantina ale násilnosti zastavuje a pozornost národů upíná k dalšímu dni, kdy uspořádá nezávislý soud. Tam se rozhodne, co se má s Normany stát.

Soud odhaluje, že Normanům nepřišel zvací dopis na hry a že byli z účasti vyloučeni. Proto Normané, uraženi a zklamáni, hry sabotovali. Po složitém dokazování se vyjevuje, že Normany naschvál nepozvala filosofka Perfidia, jedna ze členů samotného konsilia filosofů. Perfidia nevěřila v mír a Mírové hry chtěla zničit, k čemuž zneužila výbušnou povahu Normanů. Perfidia byla po všeobecném hlasování zbavena titulu a odsouzena k veřejně prospěšným pracím. Její místo v konsiliu zaujala Theresia, která po celou dobu pomáhala národům při organizaci her, věřila v myšlenku míru a byla věrná Konstantině a Kempitelektu.
A co hry? Uskutečnily se. Poprvé v historii bojovaly národy o čest a ne o životy. Normané byli přizváni k účasti, a tak se zrodila naděje na skutečné usmíření a začátek nové éry míru.
Martin a ŽMichal