Od nepaměti bývá zvykem, že panovník k příležitosti oslav svých narozenin zve učně ze všech koutů Smaragdového města do podhradí, aby byli jako tovaryši přijati cechovními mistry. Ani oslavy královny Terezie toho léta nebyly výjimkou.
Celé podhradí mělo plné ruce práce s přípravami velkolepé oslavy na královninu počest. I my, dorazivší učni, jsme se zapojili a vyzkoušeli přitom kdejaké řemeslo.
Bystrým očím cechovních mistrů naše snaha a nadšení neunikly. I přijali nové tváře pod svá křídla a začali nás učiti.
Oslavy skýtají příležitost vybojovat si přízeň jejího veličenstva. Ani cechmistři nechtěli zůstat pozadu a vymýšleli, jak oslnit královnu.
Anonymní pisatel nám, učňům, poslal tip, kde bychom mohli sehnat nejkrásnější dárek. Byla to strastiplná cesta, ale spojili jsme síly a nakonec jsme se dostali k tajemné jeskyni. Nádherný objekt, který jsme tam našli, nemohlo nic předčit.
Na bále jsme plni očekávání královně dar předali, její reakce nás ovšem zaskočila. Místo nadšení se v jejích očích zračila hrůza. Okamžitě utnula veškeré veselí a nařídila nám dar hned druhý den vrátit. Zmateni a rozpolceni jsme se odebrali ke spánku.
Ráno nás probudil požár ve městě, cenný objekt zmizel a jako by toho nebylo málo, Smaragdové město se ocitlo v obležení nájezdních kmenů a dávno znepřátelených národů.
Nezbylo nám nic jiného než všeho nechat a pod velením generála a armádních důstojníků začít ostřit halapartny, třídit dělové koule a stavět katapulty.
Nakonec nám zoufalá královna přeci prozradila, co se stalo. Svázán dávnou smlouvou chránil království drak Thalis. Krádeží tajemného objektu, drakova vejce, jsme ho však z magické smlouvy vyvázali. Královna preceptorce Leně předala amulet umožňující panovníkům s bájnými bytostmi hovořit. Naší jedinou šancí bylo prý vyhledat Dračí horu a situaci s odvěkým ochráncem města urovnat. Toto tvrzení o jediné šanci a celková nedůvěra královny v naši armádu však podráždily ego vrchního generála. Dosud tak nadějná rozmluva musela skončit rozkolem jeho a královny.
Nezbývalo mnoho času, hned druhý den ráno jsme překročili městské hradby. Procházeli jsme krajinou zpustošenou nekonečnými boji.
Po náročné cestě jsme se utábořili v troskách opuštěného hradu na vrcholku Dračí hory. Museli jsme se připravit na rituál nutný k použití amuletu.
Konečně jsme se s drakem setkali, už už jsme se k němu chtěli přiblížit a situaci vysvětlit, když v tom nám zahradila cestu skupina osob zahalených v pláštích.
Byli to elfové. Amulet kouzlem deaktivovali a odvedli všechny do svého království. Král elfů nám sdělil, že nám nepřísluší jednat, dokud se nenaučíme pokoře k sobě a k přírodě.
Další dny proběhly v duchu hledání souladu se zvěří a rostlinstvem. Elfové nám pověděli, jak to doopravdy bylo s magickou smlouvou. Král Alderic I., předek královny Terezie, z posvátného hnízda lstí ukradl safírové vejce. Thalis, zlomený strachem o své jediné dítě, se musel podvolit. Na smrt a na dračí čest přísahal starodávným jazykem, že bude chránit Smaragdové město, dokud bude mít své vejce u sebe.
Naši hostitelé nakonec poznali, že za našimi skutky nebyl zlý úmysl, pouhá nevědomost. Rozhodli se nám podat pomocnou ruku a poradili nám, jak přírodu požádat, aby nám odhalila, kde najít ukradené vejce.
Vrátili jsme se do Smaragdového města. Díky naší pomoci ve vyjednávání nepřátelé složili zbraně a s královnou uzavřeli příměří. Brány města budou od toho momentu vždy otevřeny příchozím. Stále jsme však neměli vejce.
Elfská přírodní magie nám opravdu pomohla a stromy nám ukázaly cestu pradávným jazykem. Číst v runách nebylo jednoduché, ale nakonec nás zavedly na místo, kde zloděj svůj lup ukryl.
V zakopané truhlici jsme kromě vejce našli také šátek vyšívaný monogramem VH. Tato stopa nás zavedla ke třem podezřelým. Ukázalo se, že nás ke zhoubnému činu navedl generál. V nedobytném městě se cítil nedoceněn, chtěl ukázat, co se v něm skrývá. Její výsost ho za zradu odsoudila k doživotním veřejným pracím.
Už zbývalo jen udobřit si Thalise. Elfská vyslankyně nás za ním zavedla a my navrátili, co mu právoplatně patřilo – jeho vejce, a tedy i budoucnost jeho rodu. Královna se omluvila a nechala vyhlásit, že se tento den bude připomínat jako Den draka.
Vždy na Den draka si lidé připomínají, co může způsobit chamtivost a nevědomost. A také to, že je lepší se s přáteli i nepřáteli domluvit, než se na ně pokoušet vyzrát. Hlavně však už všichni ve Smaragdovém městě vědí, že pro svůj prospěch nikdo nemá nárok zneužívat jiné.
Zuzka
