Básně ze hry Po stopách múzy

Na dobu jarní uzávěry okresů naši organizátoři Terez a Ivan v Praze připravili dlouhodobou hru se stanovišti a tajenkou. Výsledkem bylo slovo na jehož téma měli účastníci složit báseň. Výběr z nejlepších básní si můžete přečíst v článku.

Děkujeme všem za účast i souhlas se zveřejněním!

Jako první vítězná báseň od „domácnosti“ Cihlinek:

Střepopříběh
Řeka se tříští o břehy,
kraj ve slunci se třpytí,
peřeje perou se se sněhy,
zář pohřbívá zimní bytí.
Ten, co visíval na střeše,
ten, jenž se vzpíral i vichřicím,
ten, co už nekape na pleše,
není již rampouchem zářícím.
Vyhřívaje se zasněně na římse,
třísknutí dveří jej příkře přeruší.
Křup! „Och, k zemi řítím se!“
Roztříštěn na střepy – kam pluje, netuší…


Běží kolouch
je to padouch
vidí rampouch
udělá šťouch
a rampouch šplouch
přes sopouch
na blatouch


Jeden rampouch k druhému si sedá
hledí si do očí, ach běda běda.
Jak tohle skončí? Lidé se ptají.
Mezitím slunce a hle, rampouchy roztávají.

Přichází jaro, nebude rampouchů více
a co básník a jeho inspirace?
Nevadí, múza mu nový motiv k básni poradí
a na další procházku lesem jistě navnadí.

Pak nové básně budou stvořeny
a hranice okresů dalece pokořeny.


Velikonoce jsou za námi,
stále nesmíme opustit Prahu.
Co se schovat do jámy?
V Kunraťáku na to netřeba velkou snahu.
Orienťák byl v úterý v Šárce,
dnes nás čeká malá změna.
Básník čeká na své zachránce
a nás za odměnu čokoládová pěna.
Cestičky v mapě moc vidno není,
výhledy však překrásné.
Náhle za sebou slyším klení.
Co se stalo? To snad ne…
Kuba na zemi se válí.
Kořen vlez mu pod nohy.
Odřeniny trochu pálí.
Chudák malý, nebohý.
Písmenka jsou odhalena.
Užili jsme si to moc.
Zaujala nás i pěkná fena.
Ale už se blíží noc.
Tajenka zákeřně se skrývá.
Po jídle to však jde hned.
Jak už to ale často bývá,
napsat báseň – žádný med.
Koukám z okna, slunko svítí.
Vzápětí však padá sníh.
Pomrzne tam všechno kvítí
a nás brzo přejde smích.
Anebo taky ne 🙂
Máme jeden druhého.

Den za dnem plyne.
Těšíme se ze všeho milého,
co nás nemine.
U rybníka za kopcem
roste žlutý blatouch.
Otáčí se za sluncem,
kde utkal sítě vodouch.
Laň dočkala se svého prince,
narodil se malý kolouch.
Nad vší krásou, při vzpomínce,
taju jako RAMPOUCH.


Mrzne až praští
Ach lidé pražští
Už aby bylo jaro
Cucáme zatím karo
Rampouchy už tají
Holky sukně mají
Osení se zelení
(Oh la la la)
Probouzí se jeleni
Půjdem za nimi


Tvůj pohled ledový bodá,
ostrý jako zmrzlá voda.
Krčí se před ním i pes,
padá a tříští se v led.

Radno se ti vyhnout vůkol,
bys neproťal můj něžný týl.
Jen naděje mi zbývá plachá,
že zůstaneš o chvíli dýl.

Dlaň teplá se blíží k tvojí tváři,
kapka se leskne na oltáři.
Jímá mě třes a běs,
že dotknu se tě, roztaješ.