Velevážené publikum! Vyslechněte si napínavý příběh plný zloby, intrik i dojemných setkání, kde se proplétá minulost s budoucností a míchá kartami přítomnosti! Přistupte blíže a poslechněte vyprávění Rosalindy, vědmy a přímé aktérky celé věci!
Fotografie z letního tábora Dvě Věže 2020.
Stalo se tomu onoho nepokojného léta 19. července.
Do nově vzniklé vědecké laboratoře přichází 37 nových pomocníků, mladých nadějných vědců. Vážený sir Alfred Decuman je najímá pro pomocnou práci na projektu Dvě věže vedenou profesorkou Genny Ussovou. Jejich úkolem bude sestavit věž, která bude schopna přepravit člověka během okamžiku na místo, kde stojí věž druhá. Ta bude sestavena druhým týmem pod vedením kolegy Sempronia několik desítek kilometrů daleko od laboratoře. Oprávněně kroutíte hlavou, vždyť takový projekt se dosud nepodařilo vytvořit! A to nevíte, jakou cenu jsou všichni zúčastnění připraveni tomu obětovat…
Nadšení mladého pomocníka Stephana, kterého profesorka pověřila vedením nováčků, se rychle přeneslo i na skupinu mladých pomocníků. V několika menších týmech pak se zápalem přepisovali plány, sháněli součástky, a dokonce vynalezli samohybný přístroj k dopravě do nedalekého města, kde získávají poslední potřebný materiál, který se z nepochopitelného důvodu z laboratoře ztratil. A kdo by v takovou chvíli bral v potaz podivně nejasné vize bláznivé kartářky, kterou potkávají u cesty, a která, jako jedna z mála, jejich nadšení z rozpracovaného projektu nesdílí.
A do toho všeho ty nešťastné novinové články…! Samotná stavba věže se zdařila nad očekávání skvěle. Monumentální stavba, kterou najatí pomocníci vztyčili uprostřed laboratorního komplexu, je důkazem jejich schopnosti a velkého odhodlání projekt včas dokončit.
Jenže není štěstíčka, aby v něm nebyla chybička…
Nadešel večer, kdy měla být věž zprovozněna. Všechno nasvědčovalo tomu, že nic nebrání v jejím úspěšném zprovoznění a mladá asistentka Mary svolila, že bude první teleportovanou osobou. Kabely byly propojeny s jádrem, magnetické pole bylo optimalizováno a tmu ozářily rudé kontrolky hlavního spínače… Věž byla aktivována a pro nebohou Mary již nebo cesty zpět. Záblesk, zkrat a jen mrazivé šumění z vysílačky místo hlasu mladé vědkyně. Mary zmizela.
Nikdo tenkrát nevěděl, co se stalo. Zoufalé volání o pomoc Mary bylo to poslední, co zaznělo před děsivým tichem, které následovalo. Nikdo netušil, že před nimi stojí smrtící zbraň děsivého rozměru. Jen profesorka… Ta zneklidněné kolegy vyzvala k odpočinku, ráno moudřejší večera. Kolega Sempronius dá jistě vědět zašifrovanou zprávou, zda se přenos podařil, vždyť taková byla domluva, že se dnes teleportace odehraje a on se ozve, pokud toho přemístěná osoba nebude schopna.
Co vám budeme vyprávět, byla to neklidná noc. A o to znepokojivější bylo ranní zjištění, že zpráva nepřišla vůbec žádná! Kde je Mary, proč profesorka nechce svolit k cestě za Semproniem, co se večer odehrálo? Nakonec díky Stephanovu odhodlání vyráží několik skupin na dlouhou cestu do místa stavby druhé věže. Pokud nechce mluvit Genny Ussová, musí promluvit Sempronius!
Jak smutné je to ale setkání!
Sempronius se, místo výzkumu a stavbě věže, věnoval jen vlastnímu potěšení! Spíš ho najdete v hostinci než v laboratoři, a společnost odborného kolegia vyměnil za veselé kumpány a pijatyky. Mladým vědcům se sice podařilo se s ním setkat, ale zrádný Sempronius uprchl v první možné chvíli pryč z dosahu nepříjemné záplavy dotazů. Kdo teď dokáže vysvětlit co se včerejšího večera odehrálo? A hlavně co si teď bezradní pátrači uprostřed tmy a noci daleko od svých kabinetů počnou? Znavených a zmatených mladých výzkumníků se neujal nikdo jiný než vůdce místních kočovných umělců. Ano, můj dobrý starý známý Laco! Ač sami mají možnosti skromné, neodepřeli znaveným poutníkům místo, kam by mohli hlavu složit.
Druhého dne se skupina vydala na cestu zpět do laboratoře, moji přátelé kočovníci však tenkrát ještě neřekli své poslední slovo v tomto příběhu. Příštího dne i je cesty zavedly do místa profesorčiny laboratoře a naplnili tak celé okolí veselím a bezradná srdce vědátorů nadějí a mnohou dovedností. Nejenže je učili žonglování, akrobacii, siláckým kouskům a dalšímu našemu umění, dokonce jim zprostředkovali i setkání se mnou, s Rosalindou.
S pravdou se musí nakládat velmi opatrně!
Tomu, kdo ji vidět nechce se neukáže. A tak bylo na mladých výzkumnících, zda jí dokážou pohlédnout zpříma do očí a uvěřit křehké vidině odhalující ničemnost celého plánu profesorky Ussové, namísto přesným výpočtům a vědě. Ukázalo se, že kromě věku a chatrného zdraví, sužuje profesorku především chorobná mysl posedlá touhou po věčném životě a slávě! Tajnou záměnou součástky vytvořila stroj, který neumožní vyslání člověka, ale jeho vysání! Jediné písmeno se stalo zásadní pro životy tolika lidí! Podepsáním smlouvy, kde došlo k přepsání těchto slov se z nešťastných pomocníků stali spolupachatelé!
Naštěstí se nezalekli výhružek a rychle začali zjednávat nápravu. A ukázalo se, že dobří lidé si stále v nouzi umí pomoci. Sir Decuman zajistil odbornou radu v kolegiu vědců, kteří vytvořili návod na zpětný chod věže, aby se podařilo zachránit nebohou Mary. Svědomí se hnulo i v Semproniovi, který přispěchal se svou odbornou pomocí a znalostmi celého projektu. Ale hlavní zásluhu na tom, jak to celé dopadlo, měli především mladí vědátoři a jejich neutuchající odhodlání.
A jak toto vyprávění končí?
Inu, každý svého štěstí strůjce, říká se. Šílenstvím ovládaná profesorka skočila do aktivované věže a sama si přivodila děsivý konec, nikdo ji v tom nemohl zabránit. Statečný Stephan pak s pomocí všech zúčastněných nastavil věž na zpětný chod a s napětím čekal, co se stane. Věž vydala kosti a tělo. Kosti patřily profesorce, která své tělo uměle přiživovala životní energií jiných a při zpětném chodu již nebylo co zachránit. A tělo? To patřilo Mary! Trochu zmatené, ale živé a zdravé!
Tak končí tento příběh. Když se naše potulná skupina pod vedením Laca loučila s krajem u Sirotčího rybníka, probíhala v laboratoři velká oslava. Oslava zachráněného života a šťastného konce. Nikdo tenkrát ani nepomyslel na slávu a bohatství, které mohlo dokončení teleportačních věží všem přinést, a které bylo ztraceno. Zažít těžkosti a překonat je spolu s přáteli má mnohem větší cenu. Peníze nám sice mohou přinést potěšení, ale jen krátkodobé. Zážitek zůstane celý život. Nezapomínejme na to i nyní.
