Rok se s rokem sešel a Statek, o.s., uspořádal pod vedením Honzy druhý květnový Kolovíkend. Tentokrát jsme vlakem vyrazili do Starkoče v podhůří Orlických hor. Letos jsme tvořili dost velkou cyklistickou výpravu – na devátou ráno se na nádraží sešlo 10 nadšenců, i přesto, že počasí nám nechtělo příliš přát.
Hned při výjezdu z nádraží mi spadl řetěz, což mělo být zřejmě dobrým znamením zdůrazňující nadcházející bezstarostnou jízdu.
V prvním úseku jsme se trochu motali s účastníky právě probíhajícího cyklistického závodu. I když nás by si asi nikdo se závodníky nespletl, kromě toho, že jsme jeli v opačném směru, tak naše rychlost i mundúry by každého pochybovače vyvedli z omylu. Asi 20 km jsme jeli malebnou podhorskou krajinou víceméně po rovince. Nejkrásnější úsek byl po nové cyklostezce z Náchoda podél řeky. Po vydatném obědě jsme se konečně vydali do hor. Čekalo nás nejdrastičtější stoupání – v kopci došlo i na tlačení kol, na sprostá slova a několik svačin 🙂 Každopádně jsme se nahoru vydrápali a za odměnu jsme dostali pořádné sešupy. Do ubytovny v Deštném, kde jsme měli přespat, jsme se dostali už brzy odpoledne. Aby si odpočali zadnice nás, příležitostných jezdců, prošli jsme se po městečku a pořádně náš výkon zajedli.
Druhý den ráno nás nemile překvapil déšť. Vlastně nás ani nepřekvapil, počítali jsme s ním. Vyzbrojeni pláštěnkami jsme razili zpět na hřebenovou cestu do kopce. Déšť brzy ustal, takže jsme na hřeben pod Velkou Deštnou přijeli už za sucha. Za to jsme přijeli za pořádné zimy – bylo zataženo, foukalo, teploty rozhodně nepřekročili 15°C. Pohodovou upravenou cyklostezkou jsme dorazili až k místním vojenským pevnostem. Naše cesta už se ale rychle blížila k závěru – poslední úsek přes podhorské vesničky, poslední sprint na nádraží, abychom stihli vlak v Žamberku. A výsledek? 100 km za dva dny, parádní provětrání, krásná příroda, skvělá zábava!
Líbil se Vám článek a chcete vyrazit letos s námi? Sledujte naše stránky, další Kolovíkend se uskuteční v květnu 2012!