Na čtvrtý ročník Kolovíkendu jsme zavítali do Krušných hor. Vzhledem k ne úplně slunečné předpovědi počasí se na poslední chvíli pár přihlášených odhlásilo a tak nás na nádraží Bohosudov v Krupce usedlo do sedel celkem 12 (8 z Prahy, 4 z Liberce). FOTKY Z AKCE
Po pár kilometrech jsme dojeli k dolní stanici sedačkové lanovky na rozhlednu Komáří vížka. Několik odvážlivců včetně mě vyjelo na kopec po asi 5 km dlouhé silnici, a jaké bylo naše překvapení, že jsme na vrchol dojeli dokonce o něco dříve než skupina, která dlouho čekala na spuštění lanovky. Po šťastném shledání jsme se vydali téměř podél státních hranic do Cínovce, kde jsme krátce poobědvali. Počasí se postupně trošku zlepšilo a my jsme ve vcelku rychlém tempu dojeli až k vodní nádrži Fláje. Poslední úsek vedl po zdejších klidných asfaltkách až do Hory Svaté Kateřiny, před níž nás čekal jediný terénní úsek přes kaluže a bláto. V malé pohraniční obci jsme se ubytovali ve zdejší škole. Po krátké návštěvě hospody na náměstí jsme se nakonec na přesunuli do Dolní Kateřiny do restaurace, která je celá v železničním vagonu. Po tomto zajímavém kulturním i kulinářském zážitku jsme se vrátili už za tmy na ubytovnu.
Ráno se odpojila akční trojice, která spěchala do Prahy. Pokračovalo nás už tak jen 9. Přes rozhlednu v Kateřině jsme stoupali dál do Rudolic a pak zase po příjemných rovinkách a dlouhým sjezdem do malebného Kaleku. Pro mě nejhezčí byl dlouhý sjezd údolím říčky Kamenička. U přehrady, kde pohodlná stezka končila, se Zdeňkovi podařilo přetrhnout řetěz. Provizorně ho spravil na kamenech, ale o pár kilometrů později ho znovu přetrhl. Nás čekal krpál k přehradě Křimov a cestou dál ke zřícenině Hasištejn (Zdeněk mezitím opět na kamenech provizorně vyspravil řetěz). Nedaleko od hradu jsme se stavili na večeři. Po pankáčském průjezdu po lesní pěšině nás čekal už jen závěrečný asfalt k nádraží Prunéřov u Kadaně. Spustil se ovšem pořádný liják, takže jsme po posledních 2 kilometrech cesty vypadali jak zmoklé slepice. Plánovaný vlak jsme stihli, ale nevzal nás s koly. Naštěstí náš tamní nádražák nechal alespoň trošku ohřát v běžně uzavřené čekárně. Dalším vlakem jsme se již pohodlně dostali do našich domovů, i když o dvě hodiny později, než jsme chtěli.
Našlapali jsme něco přes 100 kilometrů. Tak kam pojedeme příště?