Kolovíkend 2020 (reportáž)

Od 13. do 14. června se již tradičně konal jarní Kolovíkend. Letos jsme začínali v Kamenickém Šenově u Panské skály. I přes absenci některých nahlášených se nás sešel rekordní počet a to 19 cyklistů a 5 malých dětí v sedačkách.

V sobotu byl naším cílem kemp v Doksech u Máchova jezera. Do České Lípy jsme dorazili stále plní energie, celá cesta tam totiž vedla z kopce po trase zrušené železniční trati. Bohužel se tato část cesty neobešla bez karambolu. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a tak jsme si všichni mohli vychutnat zmrzlinu na náměstí v České Lípě. Toto posilnění se nám náramně hodilo, jelikož na nás čekal nejnáročnější úsek sobotní trasy: do kopce 🙂 Cestu jsme si ozvláštnili návštěvou jeskynních domků v údolí Peklo nedaleko Zahrádek. Ujeté kilometry si vyžádaly svou daň, a tak už všichni toužebně vyhlíželi nejbližší hospodu. Na obědě některé čekalo mírné zklamání, když na ně nezbyl smažený sýr 🙁 I tak si všichni pochutnali. Poté jsme již spěchali směr Doksy, protože se podle předpovědi počasí blížily vydatné bouřky, které se nám naštěstí doposud vyhýbaly. Stihli jsme to jen tak tak. Při příjezdu do kempu už začínalo pršet. Silného deště někteří z nás využili jako přírodní sprchy. Pak nás už čekal zasloužený odpočinek, společné posezení a večeře. Cesta se na nás podepsala, a tak jsme se poměrně brzy vydali spát. My (Lenka a Lucka), kvůli komplikacím v kempu, do auta 🙂

V neděli jsme s chutí vyrazili na zbývající část cesty. Naším cílem byl Mělník. Již od rána nám bylo jasné, že včerejší štěstí na počasí mít nebudeme. Mírný déšť rychle přerostl v pořádný liják, který nás pronásledoval po většinu cesty. My tak jeli bez větších zastávek až na oběd. Kromě posilnění se, jsme také využili náhradní oblečení, to však bylo brzy mokré jako to původní. Cesta byla kopcovitější než ta včerejší, vedla ale krásnou krajinou Kokořínska. I přes nepřízeň počasí jsme tak viděli spoustu krás naší krajiny. Projížděli jsme kolem skal, lesů a rybníků a také pod hradem Kokořín. Po zdolání snad největšího množství výškových metrů najednou, byl Mělník téměř na dohled. Tam jsme všichni dorazili plni zážitků. Za víkend jsme tak najeli téměř 85 kilometrů.

Čtyři z nás pokračovali dále na kolech, zatímco ostatní čekalo již jen omytí se v kaluži a hurá domů. I když nám počasí moc nepřálo, musíme říct, že jsme si Kolovíkend velmi užili. Děkujeme Honzovi za skvělou organizaci. Tak za rok znovu!

Lenka a Lucka