Od 13. do 14. června se již tradičně konal jarní Kolovíkend. Letos jsme začínali v Kamenickém Šenově u Panské skály. I přes absenci některých nahlášených se nás sešel rekordní počet a to 19 cyklistů a 5 malých dětí v sedačkách.
Očima Vila
Tento rok sa tradiční kolovíkend konal v okolí Máchova jazera. Skupinka najväčších nadšencov v kempe pri jazere trávila už noc z piatka na sobotu, ale väčšina účastníkov sa stretla až v sobotu ráno v Kamenickom Šenove. Zloženie bolo rôznorodé, od batoľat až po dôchodcov. Pre veľký úspech predošlých ročníkov a možno aj kvôli tomu, že coronavírus obmedzil možnosti iného spoločenského a športového vyžitia, sa prihlásilo asi 35 ľudí, z ktorých približne 25 naozaj prišlo.
Hneď na začiatku trasy nás čakali mimoriadne zaujímavé skalné formácie, vhodné na instagram, aj lezecký tréning. Pokračovali sme perfektne upraveným chodníkom pozdĺž bývalej železnice. Dlhé postupné klesanie na skvelom teréne niektorých tak rozbehlo, že si ani nevšimli zaujímavosti okolo trate, ako je napríklad starý vagón, a museli si k nim vyšliapať naspäť. Po občerstvení pri stánku sa pokračovalo do Českej Lípy. Zmrzlinu na námestí nám ozvláštňoval koncert miestnej kapely bez divákov a milá pani, ktorá sa prišla uistiť, že všetci vieme, že nás Ježiš miluje.
S dodanou odvahou sme sa vydali smerom k Peklu, pozreli sa odspodu na železničný most a navštívili niekoľko domov vysekaných do skál. Po minutí zámku Zahrádky sme po chvíli hľadania našli záhradku reštauračnú, na ktorú sme sa všetci len s menšími problémami zmestili na neskorý obed. Prekvapili sme tam duo čašníčky s kuchárom, ktorý nám dali dostatok príležitostí na kvalitnú konverzáciu, kým sa nám na stole objavilo jedlo. To ale, aspoň pre neskôr obslúžený stôl, na ktorý už neostal smažák, rozhodne stálo za to, a tak sme plný energie mohli pokračovať.
Ďalšia a konečná zastávka prvého dňa bola kemp Klůček pri Máchovom jazere. Počasie nás mierne znervózňovalo a každú chvíľu sme očakávali búrku. Nakoniec sa ale potvrdili trendy z radaru, a zvyšok našej trasy ležal presne medzi dvoma pásmi búrky. Až do konca na nás padlo len pár kvapiek. Po ubytovaní v chatkách a stanoch prietrž naozaj prišla, to sme ju už ale uvítali a viacerí využili ako prírodnú sprchu na zmytie potu z celodenného výletu. Večer bol v znamení posedenia pri pive, rušeného len hudbou doliehajúcou zo známej diskotéky Bílý kámen a dvoma skupinami bujarých motorkárov, ktorý svojou zábavou vyhnali niektorých účastníkov spať z chatiek do áut.
Druhý deň začal pre šoférov skôr ako pre ostatných. Išli previesť autá do Mělníka, čo mala byť cieľová destinácia. Počasie bolo nestále a z predpovede sme vedeli, že ak nevyrazíme dostatočne skoro, zastihne nás dážď. Asi hodinku po tom, ako sme vyrazili, nás dážď ozaj dobehol a ostal s nami väčšiu časť dňa. Keď bola väčšina z nás do nitky premočená, dobre nám padla teplá polievka v Raji. Pri príchode do Mělníka sa už ale zas začalo vyčasovať. Na parkovisku, kde nás čakali autá, sa väčšina účastníkov zbavovala najväčších nánosov bahna a chystala na návrat domov. Malá skupinka ale ešte nemala dosť a či už kvôli pohodlnejšiemu vlakovému spojeniu alebo športovému nadšeniu pokračovala do Neratovic a Brandýsu nad Labem, kde nakoniec vykuklo aj slnko.
Vilo
Očima Lenky a Lucky
V sobotu byl naším cílem kemp v Doksech u Máchova jezera. Do České Lípy jsme dorazili stále plní energie, celá cesta tam totiž vedla z kopce po trase zrušené železniční trati. Bohužel se tato část cesty neobešla bez karambolu. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a tak jsme si všichni mohli vychutnat zmrzlinu na náměstí v České Lípě. Toto posilnění se nám náramně hodilo, jelikož na nás čekal nejnáročnější úsek sobotní trasy: do kopce 🙂 Cestu jsme si ozvláštnili návštěvou jeskynních domků v údolí Peklo nedaleko Zahrádek.
Ujeté kilometry si vyžádaly svou daň, a tak už všichni toužebně vyhlíželi nejbližší hospodu. Na obědě některé čekalo mírné zklamání, když na ně nezbyl smažený sýr 🙁 I tak si všichni pochutnali. Poté jsme již spěchali směr Doksy, protože se podle předpovědi počasí blížily vydatné bouřky, které se nám naštěstí doposud vyhýbaly. Stihli jsme to jen tak tak. Při příjezdu do kempu už začínalo pršet. Silného deště někteří z nás využili jako přírodní sprchy. Pak nás už čekal zasloužený odpočinek, společné posezení a večeře. Cesta se na nás podepsala, a tak jsme se poměrně brzy vydali spát. My (Lenka a Lucka), kvůli komplikacím v kempu, do auta 🙂
V neděli jsme s chutí vyrazili na zbývající část cesty. Naším cílem byl Mělník. Již od rána nám bylo jasné, že včerejší štěstí na počasí mít nebudeme. Mírný déšť rychle přerostl v pořádný liják, který nás pronásledoval po většinu cesty. My tak jeli bez větších zastávek až na oběd. Kromě posilnění se, jsme také využili náhradní oblečení, to však bylo brzy mokré jako to původní. Cesta byla kopcovitější než ta včerejší, vedla ale krásnou krajinou Kokořínska. I přes nepřízeň počasí jsme tak viděli spoustu krás naší krajiny. Projížděli jsme kolem skal, lesů a rybníků a také pod hradem Kokořín. Po zdolání snad největšího množství výškových metrů najednou, byl Mělník téměř na dohled. Tam jsme všichni dorazili plni zážitků. Za víkend jsme tak najeli téměř 85 kilometrů.
Čtyři z nás pokračovali dále na kolech, zatímco ostatní čekalo již jen omytí se v kaluži a hurá domů. I když nám počasí moc nepřálo, musíme říct, že jsme si Kolovíkend velmi užili. Děkujeme Honzovi za skvělou organizaci. Tak za rok znovu!
Lenka a Lucka