Přečtěte si Denýšův článek o Novém pralese, který jsme navštívili v rámci akce Člověk přírodě 2012. Článek v loňském roce vyšel v časopisu Příroda.
Vznikající Nový prales na Ještědském hřbetě možná v budoucnu přivítá vlčí smečku.
Prales na vlastní kůži
Je horko, ale ve stínu stromů je příjemně. Les po včerejším dešti voní, sluneční paprsky prodírající se skrze větvoví ještě více vytahují vůně pryskyřice, tlejícího listí i hnědé půdy pod našima nohama. Zvolna kráčíme za naší průvodkyní po naučné stezce a hustý porost kapradin, ostružinových šlahounů, mladých stromků i vzrostlých listnáčů místy opravdu připomíná prales. Sem tam leží padlý kmen a na něm roste koberec mechu. Hra světla a stínů pod příkrovem lesa dojem džungle ještě umocňuje.
Pohled do minulosti
Bez zásahu člověka by většinu České republiky opravdu pokrývaly pralesy. Člověk tu však je a přetváří krajinu. Osidlování Podještědí a s ním vliv lidí na okolní přírodu začalo již ve 13. století. Vesnic postupně přibývalo. To mělo za důsledek postupné kácení a vypalování lesů. Odlesnění dosáhlo vrcholu koncem 19. století. Zdejší lidé se živili převážně zemědělstvím, a tak souvislé lesní porosty nahradily pastviny a malá políčka. Po válce došlo k vysídlení obyvatel, některé vesnice zanikly. Sutě rozpadlých domů zarůstajících bylinami lze při návštěvě Nového pralesa vidět dodnes. Avšak vraťme se ještě do minulosti. Co se stalo s políčky a pastvinami? Jelikož nebyly tolik perspektivní, byly zalesněny smrkem.
Monokultura bez života
Smrk ztepilý (Picea abies) byl odjakživa s oblibou vysazován pro hospodářské účely. Má dobré produkční vlastnosti. Zavádění smrkových monokultur s sebou ovšem přineslo nemnohá úskalí. Na horské hřebeny tato dřevina rozhodně nepatří, nejinak je tomu i v Podještědí. Smrk je totiž náchylný na větrné polomy, pod přikrývkou mokrého sněhu se snadno láme, vadí mu námraza. Kmeny napadá hniloba a různé plísně, o kůrovcových kalamitách ani nemluvě. A co se týká biodiverzity, celý ekosystém smrkového lesa tvoří několik málo druhů mechů, hub, přinejlepším kapradin a drobného hmyzu. O divoké přírodě překypující životem nemůže být ani řeč.
Návrat přírody do lesa
Tento chmurný stav podještědské krajiny se rozhodla změnit Společnost přátel přírody Čmelák. V roce 2004 dala vzniknout projektu unikátnímu ve střední Evropě – projektu Nového pralesa. V rámci návratu pralesa do Podještědí vykupuje bezcenné lesní pozemky, na nichž smrkovou monokulturu prořezává a namísto ní vysazuje sazenice přirozené dřevinné skladby, které si pěstuje ve vlastních bioškolkách. Od počátku výsadby Nového pralesa tak bylo do přírody na Ještědském hřbetě „navráceno“ víc jak 35 000 buků, jedlí, jilmů, klenů a dalších dřevin. Tyto stromky sázeli nejen zaměstnanci Čmeláka, ale i dobrovolníci, veřejnost během exkurzí (stejně jako my jsme si zasadili „svou“ jedli) či odsouzení v alternativních trestech. Projekt lze podpořit i netradičně: v rámci veřejné sbírky si můžete zakoupit „kus pralesa“; je vám vystaven certifikát se jménem a stáváte se tak patronem Nového pralesa. Je to pěkný a smysluplný dárek.
Prales dnes
Dnes se Nový prales díky neutuchajícímu úsilí Čmeláka rozkládá na šesti pozemcích a zabírá plochu o rozloze 35 hektarů. Cílem je tyto jednotlivé části propojit v jeden ekologicky plnohodnotný celek a vytvořit zde bezzásahové území. Část Nového pralesa byla také zařazena do soustavy Natura 2000 (více informací na www.natura.cmelak.cz).
Již teď vede skrze nejzajímavější místa Nového pralesa česko-německá naučná stezka, právě ta, po níž nás vedla naše průvodkyně.
Návrat velkých šelem
Jak jsem zmínila výše, kdyby člověk do přírody nezasahoval, pokrývaly by většinu našeho území pralesy. Prales, to je bující život, spleť kvetoucích bylin, křovisek, ale i staletých stromů, které čekají, až padnou k zemi, zetlí a promění se v obohacující humus. Prales, to jsou mnozí živočichové, a také šelmy. Kdysi žila na našem území kočka divoká, rys ostrovid, vlk a medvěd brtník. Všechny tyto šelmy člověk zdárně vyhubil. Teprve od konce 20. století se začalo s jejich pomalou reintrodukcí. V současnosti v Čechách žije populace rysů na Šumavě a vlků v Beskydech, kam se také občas ze Slovenska zatoulá medvěd. Ve skutečnosti však mají tyto šelmy v přírodě nezastupitelné místo. Jsou to vrcholoví predátoři, kteří v krajině plní funkci regulační i sanitární. Pokud tedy chceme, aby se naše příroda vracela do stavu, kdy je schopná fungovat sama, bez lidských zásahů a v našich lesích žila silná, zdravá a přirozeně se chovající zvěř, je návrat těchto šelem naprosto nezbytný. Podle nejnovějších výzkumů je návrat vlků a rysů i do naší malé, zemědělsko – kulturní republiky možný (www.selmy.cz).
Jde jen o to, abychom se oprostili od nenávisti vůči těmto šelmám a dobře je poznali, neboť není čeho se obávat. Proto by vlčí smečka (Canis lupus), která by do Nového pralesa mohla být někdy v budoucnu vysazena, byla drahokamem v koruně české přírody. Zatím se zde však vysazují pouze stromy. Musíme trpělivě čekat, až vyrostou.
Pokud vás zaujalo, že byste mohli darovat originální a hodnotný dárek a darovat kus pralesa, podívejte se na www.novyprales.cz, kde naleznete vyčerpávající informace.
článek vyšel v roce 2011 v časopise Příroda.