Máme za sebou již třetí ročník cyklistického víkendového výletu. Letošní cesty z Turnova proti proudu Jizery a následně po proudu Labe do Dvora Králové nad Labem se zúčastnilo 8 kolistů. Je potřeba poděkovat Honzovi s Májou, kteří celý kolovíkend naplánovali a připravili, ale nakonec se sami nezúčastnili. Přišli tak o opravdu vydařené počasí, nádherné stezky, terénní průjezdy, pád do bláta, fandění hokeji i spoustu pochutin z místních restaurací a cukráren :)Jízdu jsme započali v sobotu ráno na Turnovském vlakovém nádraží v osmi lidech, čímž jsme minulý ročník bohužel nepřekonali, ale povedenosti celého výletu to vůbec neuškodilo. Trasa nás po chvíli tápání dovedla k řece Jizeře. Až na Malou Skálu jsme jeli po silnici 3. třidy, naprosto bez provozu a vcelku rychle. Po cestě proběhlo hromadné vysvlékání, protože začalo být opravdu teplo.
Následoval úsek, před kterým jsme byli varováni. Nicméně záhadu jsme rozluštili vcelku rychle. Červená turistická značka byla ve skutečnosti žlutá. První terénní úsek ocenila většina osazenstva, jednak kvůli horským kolům a jednak kvůli škodolibosti z pádu nejmenované účastnice do kaluže plné bláta. Chvilkové praní a převlékání však vše spravilo. Po minipříhodě se ztrátou krytky na foťák jsme se všichni zdárně dostali do Železného Brodu a podél řeky Jizery do hotelu Pod Spálovem, kde proběhlo obědové občerstvení (později jsme zjistili, že nejhorší z celého výletu).
Nejmalebnější úsek trasy (ze Spálova), takzvaná vyhlášená Riegrova stezka, nás i přesto že jsme museli kola vést, příjemně překvapila. Nádherné výhledy ze stezky na řeku potěšily srdce nejednoho milovníka přírody, uvidíte nespočetně fotek. Po několika kilometrech jsme už nasedli na své stroje a mohli tak dojet do Semil.
Ze Semil do Jilemnice následoval silniční úsek s počáteční kopcovatou vložkou, vzhledem k tomu, že nás začal tlačit čas, jsme si ale nemohli vybírat (hokej je hokej). Po chvíli se trasa vrátila k Jizeře, kde zesílil provoz, především historických vozů a motocyklů (probíhala zde nějaká retro jízda). Chlapi se pokochali, ale hokej je hokej. Prostě jsme odbočili od Jizery a vzhůru do kopce do Jilemnice! Museli jsme zvolnit, abychom dostáli slibu, že nebudeme nikomu ujíždět, koncový prďák však odrovnal beztak téměř všechny. Dorazili jsme po páté na dohodnuté místo – Sokol v Jilemnici – dostali jsme dva čtyřlůžkové pokoje a plesnivou díru s názvem lyžárna. Mohli jsme si tam schovat kola, což bylo nečekané a příjemné. Tento den jsme ujeli a ušli asi 50 km.
Hledání podniku, kde by šel sledovat hokej muselo být rychlé, ale stihli jsme to ještě v první třetině (mezitím jsem začal zmrzlinový maraton – první dva kopečky v místní cukrárně). Pizerie s velkoplošnou obrazovkou a příjemnou obsluhou – to byla klasa. Pizza byla dobrá, pivo bylo dobré, hokej byl dobrý, nicméně jsme se Slováky prohráli. Zábava byla i přesto v plném proudu, ale polovinu osazenstva zmohla únava a odebrali se na Sokol. My jsme ještě zvládli první půli finále ligy mistrů, ledové kávy a poháry (přidal jsem další čtyři kopečky). Poté jsme museli odejít spát, jelikož byla zavíračka.
Druhý den jsme vyspaní a plní elánu přejeli z Jilemnice k Labi, teploty se vyšplhaly ještě výše a trasa byla mnohem rychlejší a rovnější. Po chvíli jsme byli v třetině. V půli trasy už jsme to potřebovali pozdržet, tak jsme se na vylidněném náměstí v Hostinném uchýlili do cukrárny (zde jsem přidal MAXI točenou a ještě jeden kopeček). Všichni jsme se nacpali zákusky, kávou a zmrzlinou, abychom byli těžší a pomalejší a nemuseli pak dlouho čekat na vlak či odvoz.
Dále byla trasa příjemná, jeli jsme po silnici podél Labe, ale začalo to nějak moc stoupat. Odbočka na zelenou turistickou podél přehrady Les Království byla tedy jasná a dobrá volba. Užili jsme si přiměřeného terénu před finálním dojezdem do Dvora Králové. Přejeli jsme historizující hráz vodní nádrže ve stylu „Karlštejn“ a dojeli po cyklotrase až do Dvora Králové. Zde jsme výlet zakončili stylově v Country hospodě, většina pořádným kusem masa. S nevolí jsme to pak rozpustili, část jela na vlak, část (pražská sekce) počkala na odvoz. (Došel jsem si při čekání ještě pro dva kopečky domácí zmrzlinky). Užili jsme si to náramně. Tímto děkuji za účast Marťusovi, Márovi, Verče, Náčelníkovi, Schimovi, Svatce a Radce. A příští rok zas! (Po cestě Češi uhráli s Finy bronz – aspoň že tak 🙂
Vojta