Letní stanový tábor v roce 2017 Ve stínu hvozdů nás přenesl mezi loupežníky. Přečtěte si, co naši účastníci zažili:
Účastníci jsou hned po příjezdu na cestě do tábora přepadeni bandou loupežníků, kteří obsadili nedaleké tábořiště. Pro loupežníky nemají nic cenného a před jistou smrtí je zachrání leda prokázání zručnosti a obratnosti. Tedy dovednosti, jimiž mohou přispět k bezproblémovému chodu loupežnické bandy, kterou vede Albrechta. Samotného výcviku zajatých táborníků se chopí její sestra Drahuna a snaží se je převychovat na alespoň trochu schopné loupežníky…
VÝBĚR FOTOGRAFIÍ | VŠECHNY FOTOGRAFIE
Zavděčit se jí je však těžké. Během výcviku se účastníkům daří získávat rozmanité předměty v různém množství. Drahuně však ku podivu ke spokojenosti stačí vždy jen jeden. (Jednou je to největší drahokam, jindy zase svícen nebo jen větvička.) Ten, který si vybere, dobře ukryje a nikdo ho už neuvidí. Účastníci netuší, do čeho se to zaplétají, a dál plní rozkazy mocichtivé Drahuny. Jenže to netrvá dlouho.
Po jedné běžné rabující výpravě do nedaleké vesnice se dva ostřílení loupežníci vrací jako spráskaní psi. Bez lupu a téměř bez života. Vesničané na ně čekali připraveni a odehnali je za velkého křiku pryč. Že prý jsme jim, my loupežníci, ukradli už i oheň, že mlýnské kolo se zadřelo a studna rychle vysychá. Na Drahunu vypsali zatykač a pokud se situace ve vsi nezlepší, je jasné, že je ve strádajících domovech nic neudrží a přijdou nás vyhnat z našeho tábořiště, kde zatím překvapivě problémy s nedostatkem jídla a vody nejsou. Netušíme totiž, že jsme okradli bytosti – samotné zástupce říše Fantazie a strážce rovnováhy. Ta je naším neblahým konáním narušena a jejího oslabení využívá Nicota, která se začala vkrádat do života vesničanů, a nebude dlouho trvat a pohltí i nás.
Během toho pomáháme Drahuně získat všech šest atributů. Jenže její hamižnost se obrátí proti ní samé. Loupežnická banda, znejistěná příhodami ze vsi a rozrůstajícími se problémy v táboře, chce po Drahuně vysvětlení a plán, co budou v takové šlamastyce dělat. Namísto toho se běsnící Drahuna přižene do tábora a nařkne celou loupežnickou bandu z krádeže. Zuřivě pátrá, kdo ji okradl o jejích šest vybraných předmětů, které si tak dobře střežila. A to už je pro celou tlupu moc. Nikoho z loupežníků by ani nenapadlo okrást jiného loupežníka, natož z vlastní bandy, a takové nespravedlivé nařčení si nenechají líbit. Vyženou Drahunu a vedení se ujme opět její umírněnější sestra Albrechta.
Jenže to nepomůže vyřešit problém, co s šířícím se nepokojem a obavou z budoucnosti. Ve chvílích nejtěžších se můžeme spolehnout na jediné – na Vědmu. Vypravíme se tedy za ní s prosbou o radu, co máme dělat.
Po nebezpečné cestě a ještě nebezpečnějším shledání s Vědmou se od ní dovídáme, co všechno jsme napáchali. Že jsme ukradením atributů zbavili bytosti jejich moci, Nicota se šíří dál a již pronikla i do našich řad a pohltila do svých spárů Zlomíra. A byl to právě Zlomír, kdo okradl Drahunu o cenné předměty, a zatím co my jsme tady, on rozpoznal moc předmětů a uprchl s nimi na svůj hrad Helfenburk. Pochopil totiž, že jsou to nejmocnější předměty říše Fantazie.
Vědma nás posílá za ním, abychom získali atributy zpět a vrátili je do rukou právoplatných majitelů. Ty můžeme zkusit přivolat pomocí získaných svitků.
Z rozčarování nad získanými informacemi nás vytrhne až povel Albrechty k odchodu na Zlomírův Helfenburk. Rozdělíme se do skupin a hodláme od Zlomíra získat atributy a napravit vše, co jsme naším neuváženým konáním napáchali.
Před samotnou tvrzí na nás však čeká Zlomírova banda, která nemá ani v nejmenším v úmyslu nás nechat projít. Vzdát se ale rozhodně nemáme v plánu. Po tvrdém boji stráž přemůžeme a jdeme najít Zlomíra, jenž se po celou dobu boje ani neukázal. Po otevření brány se dá ukrytý Zlomír na útěk a ačkoli se ho snažíme lapit, zná svůj hrad lépe než my a krkolomným skokem mizí skulinkou mezi hradební zdí a branou. Zlomír tedy svému osudu unikl, ale náš úkol ještě nekončí. Naštěstí při úprku Zlomír ztratil svůj deník, ve kterém zaznamenal místa úkrytu ukradených atributů. To je již pro zdatné táborníky maličkost, v tvrzi se rychle zorientují a skutečně všech šest předmětů nacházejí.
Po poradě a řádné večeři se pokoušíme vyvolat bytosti, jak nám to poradila Vědma. Každá tlupa se soustředí na jednu bytost a speciálně sestaveným rituálem dle návodu na svitku Vědmy opravdu úspěšně přivolává Paní Ohně, Paní Vod, Jezinku, Pána Větru, Kamenožrouta i Pána Lesa. Bytosti nejsou naším počínáním nadšeny, ale upřímné a pokorné omluvy obměkčují jejich srdce a souhlasí se spoluprací a naší pomocí při vrácení jejich mocných předmětů. Dozvídáme se, jak je lze očistit, aby pak bylo možné je opět vrátit do rukou právoplatných majitelů, kteří se pustí do obnovy rovnováhy a boje proti Nicotě.
Ta se však hodlá bít do poslední chvíle. Se svými nohsledy přichází do našeho tábora a vysmívá se našemu zoufalému pokusu vše napravit. Je si sama sebou tak jistá, že v táboře zanechává skupinu svých služebníků, kteří se s námi utkají v turnaji. Pokud zvítězí, již jí nic nebude stát v cestě za zmocněním se atributů a definitivní porážkou bytostí. Je jasné, co je naším úkolem. Musíme tomu zabránit a oslabit ji alespoň poražením služebníků. Samotnou Nicotu pak mohou zničit jen bytosti.
Turnaj nám ztěžuje hustý déšť, z něhož se těší jen nicotní poskoci. Ale sveřepost mladých loupežníků je nezdolná a turnaj nakonec končí drtivou porážkou služebníků Nicoty.
Nadšeni z tak dobrého vývoje událostí uskutečníme předání předmětů bytostem, které nás budou potřebovat ještě u závěrečného obřadu zničení Nicoty.
Během obřadu je zničena tvář Nicoty a vypadá to, že jsme nakonec veškeré napáchané šlamastyky napravili. Nic už nám nebrání v radosti z úspěchu a jeho oslavě při společné hostině. Ale jak nás upozornil sám Kamenožrout, musíme zůstat bdělí a nezapomenout na to, jak se Nicota a zlo bez povšimnutí umí vplížit do našich řad.