Od 15. do 28. července 2018 jsme tábořili na louce u Sirotčího rybníka. Začtěte se do příběhu letošního letního tábora…
Bratři a sestry ze severu uposlechli volání našeho jarla Martena a rozhodli se přijet na sněm kmenů. Do jejich společnosti na sněmu vkládáme velké naděje. I díky jejich hlasům se rozhodne, zda nám jsou bohové nakloněni a náš plán tak dojde úspěšnému realizování.
Mezi návrhy jednotlivých členů kmene, kteří se chtějí zasadit o rozšiřování území, dobytí obléhaných osad nebo snad o větší podporu hudebníků – skaldů, zní jarlův návrh jako pošetilost. Navrhuje, ať vybudujeme loď, která nás donese na břehy vzdálené země, kam se za svého mládí plavil. Země prý tak bohaté a úrodné, že větší část posádky tam zůstala a nechtěla se vrátit zpět.
Teď, když naše krajina nás již stěží dokáže nasytit a nájezdy kočovných kmenů a jejich drancování je stále častější, nakonec většina účastníků sněmu musí dát jarlovi za pravdu a souhlasit s jeho moudrými slovy. Plavbu podnikneme. Kéž sám Odin nad námi drží ochranou ruku během našich příprav.
Stavba lodi není jednoduchým úkolem. Musíme sehnat dobré dřevo, schopné loďmistry, naučit se pracovat s lany a mnoho dalšího. Nejdůležitější je však samotný výcvik bojovníků, kteří musí prokázat svou všestrannost a schopnost. Podstupují několik majav, zkoušek. Bojovník, který může vyplout, musí umět rozeznat byliny, číst šifrované písmo či se nezaleknout překážek a tmy.
Účastníci si vedli skvěle, nakonec se všichni stali právoplatnými bojovníky, které před dalekou plavbou dělilo jen pár posledních úprav lodi.
Sami bohové nám pak v předvečer našeho vyplutí seslali do našich končin kupce, jehož zboží doplnilo naše zásoby. Jeho plachty a sůl jsme koupili s velkou radostí, a tak jsme ho nechali v naší vesnici přenocovat a večer jej hostili jako vzácného hosta. Nejeden z krigerů se rozpovídal o zítřejším chystaném vyplutí a kupec jevil velký zájem o mapu, kterou zručně vytvořil sám jarl ze vzpomínek na svou první plavbu. Následujícího dne, kdy jsme plni očekávání stanuli před novou lodí, nikdo z nás netušil, jaké zklamání na nás čeká. Mapa zmizela! Prohledali jsme celou vesnici a nalezli jen prázdné a zjevně narychlo opuštěné místo noclehu kupce a pak stopy jeho vozíku. Bylo jasné, že cestuje velmi narychlo, zboží naložil ledabyle a sypalo se tak na cestu.
Nebylo těžké ho sledovat, tím spíš, když jsme našli seznam tržišť, ve kterých se bude zdržovat za obchodem. Stopování nám ale brzy začal znepříjemňovat silný déšť. Kupce jsme dohnali a opravdu se přiznal k ukradení mapy. Jenže jeho chorobná ziskuchtivost využila první vysoké nabídky a mapu prodal projíždějící karavaně. Byli jsme zdrceni, karavanu už nebude možné vysledovat, zvlášť v tak silném dešti, který smyl veškeré stopy. Vraceli jsme se sklesle zpět. Pohrouženi do svých myšlenek jsme nevěnovali pozornost okolí a tak nás přítomnost lesních skřítků dokonale překvapila. Zdáli se být mírumilovní a po chvilce dorozumívání v jejich podivné řeči jsme pochopili, že tudy projížděla nějaká karavana a oni získali velkou část jejich nákladu. Jsou prý ochotni se s námi o zboží rozdělit, pokud si s nimi zahrajeme hru a rozveselíme je v jejich osamělém lesním životě. Zda karavanu přepadli, či jen v pekelném počasí nezvládla cestu a zastihla ji nehoda, jsme nevěděli. Stejně tak, zda na pohled přátelští trolíci mají čisté úmysly a nechtějí nás jen vlákat do léčky. Byla to ale naše jediná šance, jak mapu ještě získat. Opět se na nás usmálo štěstí a hru jsme opravdu vyhráli. Skřítkové dodrželi slib a z důmyslné skrýše nám povolili odnést truhlu, ve které skutečně byla jarlova mapa!
Ve vesnici jsme na nic nečekali, pasovali jsme naše nové bojovníky a vypluli jsme. Ať sám Njord, bůh moře, nás provází!
Plavba probíhala poklidně, vítr nám přál a vše nasvědčovalo tomu, že štěstí stojí při nás.
U Thorova kladiva! Co za lodě nás teď svírá pomalu mezi sebe! Stali jsme se kořistí zbloudilých pirátů brázdících moře. Souboj s nimi byl tvrdý, ale zkušení bojovníci z našich řad nedovolili, aby se zmocnili naší lodi. Klidnou plavbou jsme se ale nenechali ukolébat a byli tak stále ve střehu před dalšími nástrahami, které nás mohou mimo dohled pevniny potkat. Včas jsme tak zareagovali hudbou na lákavé a děsivé volání sirén, které nás pak nechaly proplout, loď bylo také potřeba kontrolovat, a tak šplhání do plachtoví se stalo pro mnohé běžnou součástí dne. Překonali jsme všechna úskalí plavby a nakonec se opravdu šťastně shledali s původní výpravou, jejíž členové v zemi již vybudovali stabilní vesnici a život zde pro nás bude po tak náročné cestě opravdu požehnáním.