Mezi 24.8. a 28.8. proběhl druhý ročník VýČechu – výletu po odlehlých koutech Čech. Tentokrát jsme zavítali na Ašsko a s sebou jsme si vzali knihu Pověsti a povídky Ašska od Wilhelma Fischera. Tyto velmi etnografické, stručné a děj postrádající příběhy s velmi dlouhým a poměrně útočným úvodem nám byly inspirací pro následující soubor pověstí s podobným úvodem. Text odráží to, co jsme během výletu doopravdy zažili. Jménem autorů, účastníků i sebe přeji čtenářům zábavné počtení,
Mjan.
Úvodem
Kde jsou ty časy, kdy ještě turista do kraje přijel, aby jej prošel křížem krážem? Dnes se čundrování mění v závod o nejvíce ujitých kilometrů, spálených kalorií a lajků na Instagramu. A přece opravdoví vandráci dosud existují. Z jejich druhu už mnoho nežije, ale poslední generace přece pilně objevuje krásy zapadlých končin. Tentokrát na západě.
A ani vlaky už nejezdí tam, co kdysi. Třeba do Hranic v Čechách jede právě jeden denně. Zrovna v okolí tohoto místa se odehrávají následující příběhy.
Ale teď tiše! Ani kočka nesmí rušit mňoukáním. Matičko, dej jí trochu mléka, nebo ji vyhoď na chodbu!
Naslouchejte!
Bělouš s válečnou pokladnou
O náměstí v Hranicích a vyhlídce u bělouše na knihovnu a muzeíčko se na Ašsku vypráví, že kdo se tam rozhlédne, dobře pak večer pojí. Jednoho dne tam přijelo 7 poutníků, rozhlédli se po náměstí, vyšli na louku mezi větrnými elektrárnami, objevili válečnou pokladnu plnou točeňáku, z něj uvařili buřtguláš a opravdu se dobře najedli.
Hodný mechový mužíček
Na cestě z Rehau do Aše leží nejzápadnější bod naší republiky. V letním dni tam kráčelo 7 přátel a sbíralo béčka. Když vzhlédli od práce, spatřili mechového mužíčka, který jim řekl: “Jestli mi dáš bonbon, dostaneš také něco, ale dobře to uschovej!” I dali mu bonbon a on jim na oplátku dal dvě hrsti listí do batohu. Listí se jim však při zastávce u zeleninového sklepa s dvousetmetrovou štolou skoro všechno vysypalo.
Poobědvali gravče na tavče a po svých došli až ku hradu v Podhradí. Večer znovu pohlédli do batohů a místo hromady listí našli jen dvě červená rajčata. Ta pak snědli k večeři s prostou cizrnou a pšeničnou plackou.
Začarované mlýnské kolo
O mlýně na Háji se vypravuje následující pověst:
Ve mlýně se mlela kostní moučka. A kdo ho chtěl najít a přenocovat tam, nalezl na jeho místě jen ohradu s ovcemi.
Kočičí smrk
Kočičímu smrku poblíž vrcholu Háje se odjakživa místní ženy i muži vyhýbají. S výjimkou těch, kteří pustí po kuličkové dráze cibuli. K těm pak u Kočičího smrku přijde napravený pytlák, obdaruje je vepřovou kůží a pozve je na Bismarckovu rozhlednu. Někdy se k takovým dobrodruhům napravený pytlák i přidá.
Nahřbetskoč
O minerálním prameni na cestě z horní části Dolních Pasek do dolní části Horních Pasek se říká, že tam Svatopluk Čech umístil nový obturátor (viz odkaz), jelikož ten starý byl rozežrán plynem CO. A také, že kdo si odtamtud odnese Dolnopaseckou kyselku, nepovede se mu dobře.
Takové neštěstí potkalo i dvě ženy. Odnesly si z pramene pouhého půl litru, ale cestou domů na Goethově skalce se nebe náhle zatáhlo a lesem začaly létat kamínky. Na nebohé ženy v tu chvíli dopadla strašlivá tíha, na zádech jim totiž přistál Nahřbetskoč. Hned nato Markétka i Lucinka zmizely jako pára nad hrncem. Jak vyprávěli staří lidé, nikdo je už od té doby více nespatřil.
Jejich přátelé po nich tuze smutnili, ale stesk zahnali klábrdónským knedlíkem k večeři.
Medový rybník
O Medovém rybníku u Libé se traduje, že každý, kdo v něm smočí byť jen prst, stane se slizkým jako had. Poutník může projít celou Libou, navštívit alchymistu na Seebergu, lékaře ve Františkových Lázních, 4 apotéky v Hazlově i tamější školu třetího tisíciletí, přece pomoc od věčného slizu najde až u Břetislava (nejradioaktivnějšího pramene v ČR). Po setkání s ním je takový pacient velmi vyděšený, musí ulehnout na lože a v nepokoji prospí celou noc.
Pověst o Sporné studánce
Na křižovatce cesty s úzkokolejnou železnicí nedaleko rašeliniště Soos se nachází mofeta, nad níž vyvěrá Věra – povrchový to pramen. Kdo chce nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, může Věru při bouři použít jako zemní zrcadlo. Jeden sedlák prý pak nedaleko v muzeu zahlédl dinosaury, jiný zas na smrt přísahal, že myslel, že 23 vážek tvoří více než jednu třetinu ze 70 vážek (zřejmě překlep na jedné naučné ceduli). Skupiny lidí pak potká akutní touha po domově a po sladkém z cukrárny.
Toliko z pověstí o letošním VýČechu. Další VýČech i pozoruhodné počtení očekávejte nejpozději za rok!