O prodlouženém víkendu 5.-8. května se uskutečnila vůbec první Výloď. V pátek vyrazila hlavní část naší posádky autobusem z Prahy do Sokolova, k té se postupně až do sobotního rána přidávali další odvážlivci. V Sokolově jsme zakotvili v kempu u řeky Ohře.
Celý kemp jsme měli sami pro sebe, mohli jsme tak rozložit tábor podle našich představ, posedět u táboráku a přichystat si večeři. Ani déšť nám neubral na dobré náladě a tak se u ohně povídalo až do pozdního večera.
Milým překvapením byla možnost objednání snídaně dle našeho přání, a tak mnoho z nás ráno posnídalo skvělá vajíčka a párky. Noc nám trochu znepříjemnil zvon kostela, který neúprosně odbíjel každou čtvrt hodinu, až do rána.
Den první: ze Sokolova do Lokte
Po probuzení se do hezkého dne nás čekalo vyzvednutí potřebného vybavení, usušení stanů a plachet, zabalení se a vymyšlení konkrétních posádek. Naše skupina byla složená velmi různorodě, od zkušených vodáků až po úplné začátečníky, a tak jsme se do lodí naskládali tak, aby všichni bez problémů propluli první částí trasy, až do kempu v Lokti. Trasa byla dlouhá 13 kilometrů a i přesto, že většinu času byla voda klidná, čekali nás i první jezy.
Vrcholem celé trasy byl hrad Loket tyčící se na skále nad hladinou Ohře. Poté už do kempu zbýval jen kousek. Po ubytování se nás čekala krátká procházka do města, někteří navštívili místní kavárnu, jiní využili možnosti dokoupení zásob na další den. Všichni ale obdivovali majestátní hrad. Večer oheň opět sloužil k přípravě večeře, tentokrát ale velmi neobvyklé, část z nás se pustila do přípravy mražené pizzy.
Den druhý: z Lokte do Huberta
Ráno byl před námi nejdelší úsek celé výpravy. Na trasu jsme vyrazili s nadšením. Tento úsek byl zajímavější, voda více tekla a bylo potřeba správně vybírat trasu mezi kameny. I tentokrát nás čekaly po cestě jezy. Celá trasa vedla krásnou krajinou, z lodě jsme si tak mohli prohlédnout třeba Svatošské skály.
V Karlových Varech nás čekal další jez, ten jsme nakonec museli přenést, ale krásně nám ukázal, jak mohou být některé jezy nebezpečné a proč by se neměli sjíždět. Demonstroval nám to krásně míč, který v jezu uvíznul. Po přenesení lodí naši výpravu opustil Vašek, čekalo nás tak přeskupení posádek.
Další jez byl nedaleko, byl však tak malý, že jsme si ho všimli až na poslední chvíli, všichni ho ale nakonec suchou nohou překonali. Voda hezky tekla, a i když jsme museli kličkovat mezi kameny a vyhýbat se mělčinám, do kempu Hubertus jsme dorazili ještě plni sil. Většina z nás se odhodlala vyzkoušet místní cvičné peřeje. Po předání bezpečnostních instrukcí jsme se postupně vydávali na trasu. Všechny posádky, které se na trasu odhodlali, ji zvládli projet bez vykoupání se. Byl to pro nás všechny skvělý zážitek. Poté už nás čekala jen večeře, posezení u ohně a uložení se ke spánku.
Den třetí: z Huberta do Dubiny
Ráno jsme si přispali, vyráželi jsme tak později než předchozí dny, nebyl to však problém, jelikož nás čekalo jen 7 kilometrů do cíle. Ještě ráno museli dvě posádky převést zbývající větší lodě přes peřeje. U druhé lodě však došlo ke kolizi a převrhnutí, viděli jsme tak názorně co v takovém případě dělat či nedělat, tak aby se nám nic nestalo, a jak zachránit loď. Všechno dobře dopadlo, a tak jsme mohli vyrazit.
Po dvou dnech na lodi už všichni jeli bez problémů a trasa nám tak rychle utekla. Zanedlouho jsme byli v cíli, předali jsme lodě a autobusem jsme se přesunuli do Karlových Varů, kde jsme měli chvíli čas na občerstvení se před odjezdem autobusu do Prahy.
Lenka