O víkendu 28.–29. ledna 2023 vyrazila naše osmičlenná skupina na výlet na sněhu. Vzhledem k naprosto ideální předpovědi padla konečná volba lokality na domovinu našich letních táborů, Jizerské hory, celý víkend zde mělo dnem i nocí mrznout.
Bílé buky
Naše cesta vedla z Prahy přes Liberec do Hejnic, autobusem a posléze příjemnějším vlakem. Už z vlaku nás vítaly venku spousty sněhu. Poslední pohled na překrásný hejnický kostel a naše výprava zamířila do hlubin bukového lesa. Cesta mírně stoupala a opodál protékající potok nám šuměl se svými vodopády do kroku. V příhodné jeskyni jsme se naučili první z her, které se hodí na podobných cestách hrát, a jako lehcí ptáčci pokračovali v cestě. Ze stromů na nás shlížely svaté obrázky. Nohy se bořily na dva palce do sněhu, všude okolo bílo. Nánosy na stromech byly stále silnější. Tu a tam se pod tíhou ledu a sněhu ulomila větev. Jinde se větve skláněly tak hluboko do cesty, až jsme se kvůli nim museli před zimou klanět i my.
Cesta nás vyvedla na okraj bukového lesa tam, kde se už prohání běžkaři po upravených tratích. Běžkařům jsme dali sbohem a vydali se na místa, kam tak snadno neproniknou. Voda v lahvích zamrzala, teplota pomalu klesala, stejně tak i my, až do sedla kde hory protíná železnice z Liberce do Frýdlantu a Hejnic. Únava se nám začala zakusovat do lýtek, chůze ve sněhu je náročnější než letní procházky po suchých stezkách. Cesta, která se vinula prudce nahoru na hřeben už ale byla cestou do cíle prvního dne. Na vršku nás čekal krásný výhled na zasněžené hory. Sestoupili jsme z hřebene opět do sedla, místa našeho odpočinku. Nejdříve bylo potřeba postavit přístřešek, až poté se večeřelo. Ještě dlouho po setmění nás bavily a hřály naše zážitky i cizí příběhy, než nastal čas ulehnout na sněžné lože a narazit si do čela hvězdný širák.
Červené tisy
Noc byla klidná a chladná, ze stromů padaly zbytky sněhu, lehce pofukovalo. Teplota jistě klesla alespoň osm stupňů pod nulu. Teď už si dokážou tak chladnou noc představit všichni z nás. Venku, ve spacím pytli, pod širým nebem. Ráno se nikam nespěchalo, to nejobtížnější bylo za námi, zbývalo jen vrátit se zpět do civilizace. Včerejší únava a obavy z mrazu byly ta tam, neuspokojilo by nás sestoupit nejkratší cestou na vlak, místo toho naše kroky směřovaly výš, na vrchol Špičák. Protáhli jsme se mezi skalami a po lávkách až k dalšímu zaslouženému výhledu. Jak postupovala naše skupina dolů do údolí, nechala za sebou i rozlehlé bučiny. Dlouho jsme se pak trmáceli po zledovatělé cestě okolo četných příbytků lidí, než nás krásné červené tisy zavedly zpět do lesa.
Lidí na cestách začalo přibývat, už jsme byli blízko cíle naší cesty, nehluboko v lese nad Libercem. Poslední rozhled na krajinu, z vrchu na kterém prý kdysi sídlil drak, poté se naše výprava kvapně vydala na autobus do Kateřinek. Odtud do centra Liberce a zpět do Prahy.
Někdy příště
Máš chuť se k nám příště přidat? Výlety a další akce pořádáme pravidelně, nenech si ujít žádnou z nich a sleduj co nás čeká.