Člověk ovlivňoval přírodu odjakživa. V době, v níž žijeme, jsou však důsledky lidské činnosti nejkatastrofálnější. Díky vyspělé technice a k přírodě nešetrným technologiím dochází k rychlému úbytku hezkého, zdravého životního prostředí a živí tvorové, s nimž jsme tuto planetu sdíleli stovky let, nám mizí pod rukama. Je to něco, před čím bychom si neměli zakrývat oči, na co bychom měli upozorňovat a s čím bychom měli podle svých možností především něco dělat.
A tak tohoto roku 15. až 17. dubna naše sdružení Statek, o. s. uspořádalo zážitkově vzdělávací víkend „Člověk přírodě“. Víkend se konal jak jinak než na statku v Podještědí. Akce se zúčastnilo 20 lidí (17 dospělých, 3 děti do 15 let). Celý víkend byl věnován tématům ochrany přírody a tomu, co všechno může každý z nás pro přírodu udělat. Přírodě, jejím obyvatelům a problematice záchrany životního prostředí byly věnovány i autorské zážitkové hry. K diskuzi byli pozváni i externí přednášející: paní Petra Zíková ze Záchranné stanice pro handicapovaná zvířata (ZS ČSOP) Libštát a pan Martin Pudil z České společnosti ornitologické (ČSO) Liberec. Paní Zíková nás seznámila s problematikou péče o živočichy, kteří byli vlivem člověka trvale postiženi (úraz elektrickým proudem, srážka s dopravním prostředkem, zničení hnízdiště a zranění kvůli rekonstrukci budov…). Své vyprávění okořenila i veselými příhodami, které se i při této povětšinou neutěšené práci naštěstí stávají. Pan Pudil jako ostřílený ornitolog natáhl sítě a zatímco my jsme se šli napít po běhací hře, pochytal několik opeřenců. A tak jsme se zblízka seznámili s pěnicí černohlavou, zvonkem zeleným, červenkou obecnou, budníčkem menším a našim nejmenším ptáčkem králíčkem obecným. Když ornitolog ptáky okroužkoval, vydali jsme se s ním na procházku po okolí statku a dozvěděli jsme se, že v rozsoše javoru hnízdí kvíčala, v bříze má dutinu strakapoud, tohle, že je zpěv budníčka většího a támhleto pěnkavy obecné a takto típá sýkorka modřinka.
Abychom jenom planě nepovídali a také udělali něco konkrétního, vzali jsme během sobotního dne na ramena pytle a nářadí a odkráčeli v montérkách do lesa. Nedaleko statku se totiž nachází hned několik černých skládek. Některé z nich se nám již v předešlých letech podařilo v rámci jiných statkových akcí úspěšně uklidit, jiné teprve na odklizení čekají. Vrhli jsme se tedy na největší z nich a po zhruba dvou hodinkách pilného kutání a třídění do pytlů jsme ji z větší části zdárně zdolali. Odpad byl pak koncem dubna odvezen do sběrného dvora. Ke svému zklamání jsme se však dozvěděli, že sklo „vytěžené“ ze skládek se z nějakého nepochopitelného důvodu nerecykluje a bude odvezeno na městskou skládku. Stát bude raději těžit nové a nové suroviny, až tu naši plentu vytuneluje úplně. Přitom se na skládkách válí spousty skla, jejichž střepy by se daly přimíchat do skelné hmoty stejně dobře jako střepy ze skel z domácností (což je běžná praxe). A tak to chodí s ochranou přírody… Nicméně stále jsme přesvědčeni, že právě my – obyčejní lidé – můžeme udělat pro ochranu přírody možná i nejvíce.
Akci Člověk přírodě podpořil pražský Český svaz ochránců přírody (jehož členem je mimochodem i Statek, o. s.) tím, že v rámci svého projektu Clean up the world poskytl pytle na odpad a propagační materiály. A když už jsme u toho výčtu spolupracovníků, chtěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat neutuchající píli statkových vedoucích Zdeňkovi, Vojtovi, Jardovi, Michalovi a také Veronice alias Jasněnce. Velký dík patří i mistrům kuchařům Kátě a Milanovi, bez nichž bychom třeli bídu s nouzí.