Kolovíkend se letos konal v Podyjí. Netradičně jsme se sešli již v pátek a byli ubytováni dva dny na stejném místě. Letos byla rekordní účast malých dětí a také jsme poprvé jezdili v Rakousku. Počasí nám přálo, zranění se nám vyhnula. Úspěšně jsme zvládli bezmála 80 km v sedle.
V pátek jsme po ubytování v bývalé škole poseděli u ohně. O sobotním ránu nám dost času zabrala příprava kol, montování dětských sedaček a oblékání všech členů výpravy. V plánu byl téměř 50 kilometrový výlet přes dvě říční údolí, čili celkem velké sousto, které jsme se rozhodli absolvovat i s dvěma vozíky s dětmi a čtyřmi dětskými sedačkami. Z Horního Břečkova jsme vyrazili na zříceninu Nový Hrádek. Prohlídku jsme si nechali ale ujít a pokračovali zase zpět do kopečka a pak příjemnými rovinkami na starou vinici Šobes. Za vratkou lávkou jsme si dali pauzu ve vodě, abychom se trochu zchladili. Hned po rozjezdu jsme opravovali první píchlou pneumatiku. Cesty nás zavedly na krásnou vyhlídku Sealsfildův kámen. Odtud jsme pokračovali do Znojma, kde jsme si dali pozdní indický oběd, zmrzlinu a dokoupili zásoby. Po krátkém odpočinku na hradní vyhlídce jsme se už ale museli vracet do Horního Břečkova, protože čas byl neúprosný a únava, především dětí, velká. Při sjezdu do údolí jsme také stihli opravit Marťusovo urvané brzdové lanko.
Druhý den jsme si chtěli dát kratší výlet, nicméně i tak nám 30 kilometrů dlouhý výlet přes Vranov nad Dyjí a rakouský hrad Hardegg zabral téměř celý den. Stejně jako v sobotu došlo při cestě k několikanásobné výměně dětských sedaček a dětí v nich, případně i kol, takže málokdo dojel do cíle na svém kole a se svým dítětem. Po cestě jsme ale viděli krásné scenérie, pěkná údolí, památky či ukázku pohraničních zátaras, tak to i tak stálo za to.
Po rychlém úklidu v neděli odpoledne a naložení kol na auta jsme se již museli rozloučit a nezbylo nám než se těšit na příští ročník.