Tábor v roce 2005 se již potřetí a zřejmě naposledy konal na Folbrechtově louce u Raspenavy v Jizerských horách od neděle 3. července do neděle 17. července 2005.
Tábořili jsme opět v Tvrzi na Štolpichu. Dříve zde žil pán ze Štolpichu, pak tvrz osídlili loupežníci. Tvrz přečkala dokonce i obě světové války, aby nám mohla sloužit jako táborová základna. No je sice trochu zchátralá, ale je nás tu dost, a když se pustíme do díla, tak do čtrnácti dní se zde bude lesknout Tvrz pána ze Štolpichu v celé své kráse. A abychom si opravu tvrze zpříjemnili, tak si budeme hrát na středověk.
No, ale co čert nechtěl, 3. 7. se na nádraží objevili vandráci, co nemají kam jít a kde přespat. Novodobého pána ze Štolpichu se jich zželelo a přijme je pod svou ochranu s tím, že se musí zavázat, že budou pomáhat při opravě tvrze. Navíc se budou moci za určitých podmínek povznést do vyššího postavení a získat i jiná privilegia. Do té doby jsou ale nevolníci. Nevolníci se mohli vypracovat na poplužníka, dále měšťana, svobodníka a barona. Kdo se vykoupí ze svého poplužnictví (za určený počet Chrujáků), zakoupí si podíl v nějakém městě (družstvu), jehož starostou byl jeden z instruktorů. Kdo bude ve městě první, láká tam další uchazeče ze svého družstva a vytváří společně s nimi městský život.
1. den: V noci hlídka probudí tábor, protože někdo ukradl jídlo z kuchyně a uprchl za potok. Cizince jsme dopadli. Jediné, co se od něj dovíme, že má hrozný hlad, a že ani neví kdo je, jak se jmenuje, co tu dělá, jenom ví, že něco hledá, že něčemu musí přijít na kloub, ale vlastně pořádně neví čemu.
2. den: Ráno po snídani bude Filip vyprávět něco o Ondřejovi, Františkánovi, který byl umučen v roce 1611. Jak je možné, že si mohl ten zvláštní člověk splést Filipa s Ondřejem, který byl kdysi umučen? Po krátké poradě se dohodneme, co s bezejmenným zlodějem. Aby si pro příště dobře rozmyslel krást v našem táboře, budeme ho chtít lehce zbičovat a propustit. Když měl hlad, mohl o jídlo poprosit a dostal by jej, už přece nejsme sebranka loupežníků. Svlíkneme Bezejmenného do půl těla a přivážeme ke kůlu. No a to už si snad někdo všimne, že má něco vytetováno na zádech: „Tvá cesta ke spáse začne tehdy, až dobří lidé ti pomohou domoci se pokladu na krokodýlí řece. Strážce krokodýlů jim pomůže.“ a vytetovaný kamenný kruh s šestiúhelníkem.
Strážce krokoušů živící se krokodýlím trusem žije v Krokodýlí sluji. Svitky budou ukryté ve sluji v dřevěné bedničce. Nejprve se ale bude muset šest otužilců postupně potopit pro 6 stříbrných nugetů. Potápění ale nebude tak jednoduché, bude se muset pomocí houpačky hlavou dolů, protože potok je plný krokoušů. Na nugetech bude zašifrováno: „Neodřeknou-li se tví přátelé další pomoci, nechť hledají krokodýlí sluj se zbytkem pokladu. Skřítek Žrout jim ukáže jeho pravou cenu. Ať jdou k němu před obědem, to je nejvíc hladový, hádanku jim napoví. Jeho skrýš nenajdou v mžiku, je však u lomu loupežníků.“ Lesní skřítek Žrout jim dá úkol, aby našli zvláštní perníčky s klikyhákama napsanýma polevou. Až budou mít všichni po jednom perníčku, tak postupně budou chodit k lesnímu skřítkovi, kterému vždy po jednom ukáží písmeno, on jim dá adekvátní hádanku; když uhodnou, dobře, když ne, tak jim ten perníček sní a oni si pak budou muset v textu domýšlet.
Na svitcích je napsáno toto:
„V dávných dobách, kdy lidstvo bylo na úsvitu svých dějin, byla země, po svržení padlých andělů do jejího prachu, zmítána krutými boji dobra a zla. Mezi lidskými národy dosud bratrsky žijícími nastal rozkol a mnozí se znova postavili proti Bohu a dali se do služeb zla. Ti, kteří Boha milovali a byli rozhodnutí mu sloužit v životě až k smrti, sváděli často vyčerpávající boje, takže samotný jedinec zřídkakdy obstál. A tehdy v krvi a slzách se zrodila myšlenka tajného řádu. Pod přísahou věrného bratrství v životě i smrti jeho členové zasvěcovali celý svůj život i s veškerým majetkem pokorné službě Bohu a hrdě se stavěli proti útočícímu zlu. Aby se zabránilo proniknutí nepřítele do řad, dědilo se toto poselství, které se později stalo učením, z otce na syna. Časem se přijímání nových členů dotvrzovalo obřadnou přísahou na relikvie, symboly, jež byly předky použity v těch nejkrutějších bojích. Netrvalo však dlouho a lstivý nepřítel začal pronikat do řádu, byť byl pečlivě střežen. Někteří z členů navzdory svému slibu se nechali zviklat mihotavým mámením zlého a přivodili pád nejen sobě ale i mnohým. O to více však bylo zapotřebí těm, kteří vytrvali, zachovávat věrnost slibu, který dali a mít odhodlání vytrvat v dobrém přes zdání veškeré marnosti a beznaděje. Ta cesta není jednoduchá a nikdy nekončí. Hodně lidí již na ní selhalo, protože je nebezpečná a plná pokušení. Vždyť dobro stejně jako zlo má i jiné pomocníky než pouze v lidském pokolení; ti, stojící na straně dobra bývají mocnější než člověk a ti, jež slouží zlému jsou nevyzpytatelní, ale pro toho, kdo věrně slouží Bohu bývají málo nebezpeční a spíše vzbuzují děs, neboť strach je nejmocnější nepřítel. Tak časem pominul rozkvět řádu a zůstaly jen bojující zbytky. Dodnes se zachovalo pouze šest relikvií: meč, který byl zrozen v ohni; štít, jenž svou pevností připomínal tvrdost skály; opasek vykládaný kameny barvy vody, neboť voda stejně jako oddanost nelze ničím spoutat kromě ruky svého Stvořitele; přilbice, jež je vsazována na hlavu místo koruny; plášť jako symbol země, která nás přikrývá jakoby pláštěm než přijde vzkříšení a korouhev vlající ve větru. Relikvie byly posledními členy ukryty na bezpečných místech a jsou stráženy, nikdy ne pohromadě, ale každá zvlášť, neboť za ta léta bojů je v relikviích shromážděna zvláštní moc, kterou je možné využít, je-li přineseno všech šest k sobě najednou. Boj dobra a zla však pokračuje dále, ačkoli jinou formou, jak si doba žádá…“
Na tomto článku se usilovně pracuje.
Pro všechny nedočkavce, kterým se stýská po táboře jsem připravil výběr z táborových fotografií. Jako vždy jsem se snažil vybrat fotky, které by mapovaly co možná nejvíc z toho, co jsme na táboře společně zažili. Tentokrát jsem z asi 2000 fotek vybral přes 225 obrázků. Povídání o táboře, o naší pomoci příteli beze jména, se sem dostane později. Příjemnou zábavu.
Tento tábor se koná za finanční podpory Městské části Praha 1.