Druhý ročník podzimního klání na statku. Všichni udatní bojovníci se opět sjeli na statek, aby poměřili své síly… V noci se družstva utkala v tradičním nočním závodě po čtyřech stanovištích. V závodě pro odvážné, vytrvalé a čestné.
Program:
Na rozehřátí se hrála noční hra v blízkém lese. Úkolem bylo najít červené světlo a nepozorovaně ukrást z pod něho jeden artefakt. Nesměl se vás ovšem dotknout jeden z hlídačů, kteří nepozorovaně číhali v přiměřeném kruhu kolem světla. Vítězové si mohli užívat výsady, že nemusí po celou dobu Soumraku mýt nádobí.
Další den patřil tradičně výcvyku – každý mohl dělat, co se mu zlíbilo. K dispozici byly dřevěné tyče, nunchaky, vrhací nože, hvězdice, došlo i na žonglování, mnozí se učili umění boje v našem ringu. Pro zájemce bylo k dispozici slaňování z horních pater stodoly. A když se sklidilo i všechno dřevo, byl večer nástup všech účastníků v kostýmech. Součástí bylo totiž i hodnocení jejich šatstva.
Pátek byl dnem turnaje: Bojovníci byli rozděleni podle váhy do tří kategorií. A v rozlosovaných nebo určených dvojicích nastupovali proti sobě. První disciplínou byl souboj s pěnovými tyčemi jeden na jednoho. Pak si soumračníci vyzkoušeli střelbu vzduchovkou na železná závažíčka, třetím úkolem byla střelba lukem na terč systémem „kdo dřív trefí“. A odpoledne se uskutečnil souboj s noži – samozřejmě obmotanými páskou. Abychom mohli udělat přesné pořadí bojovníků, uskutečnila se ještě rozstřelovací disciplína – kdo sestřelil nunchakami dřívko, posunul se v pořadí. Poté vzniklo šest tří-čtyřčlenných družstev systémem První s posledním atp.
Konečně nadešel čas Soumraku bojovníků. Účastníci byli vysazeni pod kopcem Děvína – první družstvo, které se celé vydrápalo nahoru ke stanovišti, mohlo také první vyrazit na závod. Nahoře u ohně čekala Jana s Bárou, přečetli každému družstvu libreto – kopec je totiž obléhán ruskými tanky, a je na bojovnících, aby co nejdříve varovali další stanoviště před útokem. Každá družina dostala tajné heslo, kterým se musí prokázat (nesměli si ho nikam zapsat). Všechny časy a výsledky byly zaznamenávany do průvodních listin. Startovalo se po 20 minutách.
Dalším stanovištěm byla zřícenina Stohánek na skalním ostrohu ve vojenském prostoru Ralsko. V noci těžko hledatelné. Všechna družstva však dorazila a zkusila si slaňování ze skalního masivu. Dalším stanovištěm byly Holičky – pozůstatek vesnice s malými sklípky. Úkolem zde bylo přelézt po laně bahnitý rybník. Třetím v pořadí byl skalní převis u křižovatky Pinka. Jeden z družstva byl vždy zajat v kobce a ostatní mu museli nasignalizovat záchrannou zprávu pomocí morseovky. Nejdříve pomocí baterky, v druhé části s využitím pípáku. Posledním úkolem bylo v bývalém Zourově mlýně rozdělat oheň a uvařit polévku. Poté už všechna družstva směřovala na statek, kde byl cíl. Konec závodu byl ve 12 hodin, i tak v časovém limitu nedošla všechna družstva.
Další večer, po vydatném spánku se rozdávaly ceny: hlavní cenu – mečík – si odnesl Dominik.