Tábor se konal na Folbrechtově louce nedaleko Raspenavy v Jizerských horách od 29.6. do 13.7. 2003.
Tábor začínal docela normálně, příjezdem a ubytováním táborníků v podsadových stanech. V noci však byli táborníci probuzeni příchodem pána ze Štolpichu a jeho družiny rytířů, která se vrátila z dlouhých cest do své tvrze. A tak táborníci chtě nechtě vpadli do středověku.
Již před mnoha lety byla myšlenka rytířství porušena, neboť spousta rytířů se nechala zlákat vidinou moci a bohatství, porušila rytířský slib a dala se na cestu válek, poživačnosti a smilstva. Zbytky těch, a bylo jich opravdu jen pár, kteří hodlali dále zachovávat věrnost slibu, přišli ze všech koutů světa, aby se spojili a společně obývali jedno místo odkud by vyjížděli konat dobro. Jeden z nich, jehož jméno bylo dávno zapomenuto, přinesl s sebou již jen fragment prastaré rytířské knihy, která pojednávala o ctnostech a životě rytíře, a která byla všemi velmi ctěna a uchovávaná z generace na generaci. Se smrtí tohoto rytíře se ovšem ztratila i ona rytířská kniha. Podle toho, co bylo psáno v knize se rytíři snaží žít dodnes. Rytířů je však velmi málo a zla ve světě jakoby spíše přibývalo; proto rytíři potřebují nové nástupce, kteří by toužili stát se rytíři a společně by šířili dobro. Symbolem nejvyššího dobra je svatý grál. Ten může vidět jen ten, kdo je tělem i srdcem odhodlán být dobrým, ať je cena za tohle odhodlání jakákoli. Nejde však o to grál spatřit – to je jen završení, jakási pečeť toho, že to člověk myslí opravdově; důležitější je cesta, kterou musí každý projít, aby se stal rytířem. A ta cesta není jednoduchá a nikdy nekončí. Mnoho lidí již na ní selhalo, protože je nebezpečná a plná pokušení. Začíná u moudré vědmy, která žije vysoko v horách…
Vědma občas v noci sbírala bylinky a někdy se ukázala i v okolí tábora. Hlídky v noci ovšem nikoho nezahlédly, a tak ráno začalo stopování vědmy podle roztroušených bylinek. S vědmou se mohlo ovšem mluvit pouze ve verších. Vědma poradila přibližně toto: „Cestu sv. grálu může ochránit jen 12 nově vzešlých rytířů, kteří půjdou ve stopách krále Artuše – nalezněte rytířskou knihu, která vám pomůže k rytířství. Naleznete ji v kapli před křížem. Vykovejte zbraně, cvičte a trénujte rytířské dovednosti, protože vcházíte do boje se zlem! Oprašte kulatý stůl a kulatý stůl vám ukáže cestu k Excaliburu, který je klíčem ke sv. grálu. Excalibur ovšem naleznou jen noví praví rytíři. Nyní je potřeba jen dvanácti rytířů, ale nebude to dlouho trvat, kdy bude zapotřebí stovek rytířů božích.“
A tak táborníci v hrobě bezejmenného rytíře, Borsova syna, nalezli vzácnou rytířskou knihu ctností, kterou společně s ostatky rytíře uložili do krypty. Krypta se stala nejstřeženějším stanem v táboře. Ani celonoční hlídky ovšem nezabránily skautům z vedlejšího tábora, aby nám knihu (tedy jen vitrínu, ve které byla kniha uložena, protože knihu tajně schoval pán ze Štolpichu k sobě do stanu, aby nedošla nějaké úhony) v průběhu tábora sebrali. Pak se museli táborníci urputně snažit získat vitrínu nazpět. Ale to jsme se ve vyprávění dostali moc daleko.
Ten večer, při prohlížení staré rytířské knihy, se v táboře objevila Lidská zloba, která se rytířům vysmála, že se snaží uchránit dobro, když jich je stejně jenom poslední zbytek a poukazovala na chyby a zvrácenost těch, kteří porušili rytířský slib a táborníky zrazovala od rozhodnutí jít za grálem. Vysmála se jim, že chtějí jít cestou, na kterou nemají předpoklady, protože na světě je spousta zloby, závisti a pýchy … a nikdo není tak čistý, aby mohl grál spatřit, takže nechápe o co se tady snaží, když to vůbec nemá cenu!
Další den následoval ceremoniál, při kterém táborníci stvrzovali, že se budou čestně snažit stát rytířem! Každý dostal „glejt“, na kterém bylo napsáno jméno dotyčného a kam se umisťovaly pečeti za zásluhy. Kdo dosáhne 10 pečetí, bude pasován na rytíře. O udělení pečetí rozhodovala rada rytířů (táborových vedoucích) a udělovala je při večerním nástupu.
Po několika dnech tvrdého rytířského výcviku, kdy již bylo dostatek adeptů na rytíře se konal rozhodující rytířský turnaj. Pak následovala večerní mše (spíš noční) a pasování dvanácti rytířů. Každý rytíř získal meč, který si mohl sám vybrat. Ke každému meči se vázal příběh svého minulého nositele. Tak jsme rázem v táboře měli sv. Jiřího, Jana Lucemburského, či Johanku z Arku nebo dokonce šóguna Tokugawu.
Ostatní, kteří neměli tu čest stát se rytířem, dostali žold (několik mincí).
Dopoledne se táborníci v čele s dvanácti novými rytíři vydali na cestu do hor, aby získali starobylý kulatý stůl. Stůl byl rozebrán a ukryt mezi skalami na vrcholku tamních hor a skrýval tajemnou mapu s šifrou. K rozluštění šifry posloužilo 12 mečů. A tak se večer (za šera) táborníci vydali s darem k nedalekému zatopenému lomu, aby se setkali s jezerní paní. Ta jim na oplátku vyjevila, kudy pokračuje rytířská cesta ke svatému grálu a vydala jim Excalibur.
Pak se táborníci vydali po jednotlivých družstvech na dvoudenní cestu plnou zkoušek a nástrah. Během cesty táborníci získávali kousky mapy, která je měla dovést přímo ke svatému grálu.
Místo, které mapa popisovala, ovšem znal pouze pán ze Štolpichu a tak tam rytíře spolu s ostatními táborníky dovedl. Cestou měli ještě táborníci možnost prokázat, co se naučili během rytířského výcviku. Ale to už se ocitli na pokraji prastaré rytířské cesty, která byla vysázena koňskými podkovami a na jejímž počátku spal rytíř v brnění bez meče – byl zahalen pláštěm a zapadán listím. Vzbudit ho šlo pouze tak, že se mu do ruky vtiskl Excalibur. Rytíř, strážce staré rytířské stezky ovšem nikoho nepustí dál, pokud neuhodnou dvanáct hádanek. Hádanky byly úspěšně rozluštěny, a tak se rytíři přiblížili na dosah svatému grálu. Předtím ovšem museli všichni odevzdat své zbraně, cestu lásky a dobra si přece nelze prosekávat zbraněmi.
Náhle se objevila stará známá, paní Zloba, která se snažila namluvit táborníkům, že svatý grál má podobu zlatého pokladu a nabízela jim zlaté řetězy. Ti se ovšem nenechali oklamat a pokračovali v cestě. A to už se před nimi otevřelo prostranství, kde mezi skalami zářil sv. grál, pohár s Kristovou krví a znělo poselství moudré vědmy: „Svatý grál je ve vašem srdci jako ten, který z něj pil při poslední večeři a jehož krev do něj stékala. Jděte a plňte grál dobrými skutky, láskou, abyste jednou měli co v onen den položit Bohu k nohám.“
Když se všichni potom vraceli zpět, cesta byla čistá, už tam nebyl ani poklad, ani rytíř, ani podkovy. Vše splnilo svůj účel, počátek rytířské cesty byl dovršen.
A co dodat? Snad jen to, že by to nebyl pravý středověký tábor bez pořádné oslavy. Tak byly rytířské družiny poslány do vesnic, aby tam klepaly na dveře a za peníze (žold), které dostali ti, co se nestali rytířema, nakoupili trochu jídla pro večerní slavnost.
Rozdávej lásku plnýma rukama!
Láska je jediný poklad,
který se rozmnožuje dělením:
je to jediný dar, který se zvětšuje
tím víc, čím víc z něho ubíráš.
Jediný podnik, při kterém
čím víc se utratí, tím víc se vyzíská!
Daruj ho, dej ho pryč,
rozsyp ho do čtyř větrů,
vyprázdni si kapsy,
vytřes košík,
vylej poháry,
a zítra budeš mít víc než předtím.