Tábor se konal v Ostrově nad Oslavou u Žďáru nad Sázavou na Vysočině od 1.7. do 14.7. 2002.
Celá táborová hra byla postavena na střetu dvou naprosto cizích kultur: primitivního barbarského národa a moderního člověka.
Po příjezdu táborníků na faru v Ostrově nad Oslavou a ubytování, se ještě ten den vydali pod velením hlavního vedoucího Vojty prozkoumat nejbližší okolí. V lese vyrušili dvě podivně vyhlížející individua v kůžích s kopími, táhnoucí na ramenou skoleného jelena a také narazili na tajemnou mohylu, na níž, jak později zjistili, bylo symbolicky namalováno konkrétní místo. Vše začalo být zajímavějším po příchodu na faru, kde si kdosi všimnul starého obrazu na zdi. Ten obraz byla napůl mapa a napůl jakési místo v lese sestávající z kamenného kruhu, a koneckonců ten samý kruh z dvanácti kamenů byl také symbolicky zachycen na oné mohyle. S moderní mapou bylo identifikováno ono záhadné místo a následující den se uskutečnila výprava.
Kamenný kruh však k údivu všech vydal daleko více, než táborníci očekávali. A tak se stali svědky podivného rituálu neznámého barbarského kmene. Jelikož se ale nechovali tiše, vyděšení barbaři prchli do lesů. Přitom šamanka ztratila obřadní kropící nádobu, která tímto přešla do vlastnictví táborníků. Zmatení, nevěda co si myslet, odcházejí táborníci zpět na faru. Odpoledne se opět vydávají ven, když tu jsou zaskočeni hordou ozbrojených barbarů nesoucích jim jako dar uloveného jelena a dožadujících se neartikulovanými zvuky zpět toho, co jim náleží. Jenže nádoba zůstala na faře. Nakonec náčelnice kmene zavelí a barbaři jednoho z táborníků zajmou a uhlíkem na kousek kůry jsou nakreslena pravidla dalšího vyjednávání. Asi je ta věc pro ně nesmírně důležitá. Ale proč?
Další den čekalo táborníky překvapení – zajatec se díky kouzlům šamanky naučil řeči barbarů a tak tedy byla spousta nedorozumění vysvětlena. Po několika zkouškách, jež měly prověřit upřímnost táborníků, byli dovedeni do barbarské vesnice. Nádoba byla předána šamance, která ihned přichystala své kouzlo a ze slin táborníků připravila čarovný lektvar, který po vypití naučil barbary jejich řeči. Když byla jazyková bariéra zrušena, dozvěděli se táborníci od šamanky, že kmen sužuje strašné zlo, které musejí sytit, a když nemají dostatek potravin, požírá je samotné. Jediným prostředkem, jak se proti tomu zlu alespoň částečně chránit je smrdutá tekutina v nádobě, která odpuzuje vetřelce stejně jako komáry. Aby bylo zlo zničeno, je zapotřebí spojení dvou odlišných národů; mají přijít cizinci, v jejichž středu je svatý muž a oni kmeni pomohou. Více šamanka nevěděla, ale říkalo se o ní, že zná prastarou legendu, co skrývá řešení. Tu legendu ale nezná jen tak zpaměti. Musí mít vidění a k tomu vidění potřebuje určité věci, které musejí udělat cizí ruce táborníků: z rákosu utkat velkou rohož, postavit z kamene a bláta pec a v té peci vypálit z jílu keramiku. A tak to zase bylo na tábornících.
Úkoly byly splněny a šamanka mohla mít vidění, při kterém ale mluvila cizí řečí, které nikdo nerozuměl – ani táborníci, ani její kmen a šamanka si při bdělém stavu nic z toho, co říkala, nepamatovala. Táborníci museli slova zapisovat a teprve potom, co získali k řeči klíč, se dozvěděli, že se musejí vydat na dvou denní pouť na zříceniny hradů Pyšolec, Aueršperk a Zubštejn, kde najdou dle šifry zprávy; ty zprávy je navedly jak si dopomoci, aby spatřili tři bytosti: pána lesa, paní ohně a paní vody a za jejich pomoci získali klíč k odstranění zla. Tím zlem byl ztroskotalý mimozemšťan, který se toužil vrátit domů, ale nemohl a tak mu nezbylo nic jiného než žít v prostředí do kterého spadl a barbary sužoval svým apetitem. Za spojení všech sil – táborníků, barbarů a živlů v kamenném kruhu se za mocného zpěvu podařilo mimozemšťana „odpálit“ domů.
Tábor uzavřela společná večeře, oslava celého kmene a cizinců. Vždyť důvod k veselí byl značný!