Na první Výpravu do hor padla volba na Moravskoslezské Beskydy, přejít jejich hřeben od Valašského Meziříčí až do Mostů u Jablunkova nám zabralo šest dní. VýHor se uskutečnil mezi 10. až 15. srpnem 2023.
Čtvrtek
Sraz na nádraží byl v sedm hodin ráno. Čekala nás čtyři a půl hodiny dlouhá cesta vlakem. Do cílové vlakové stanice dorazil náš vlak před dvanáctou hodinou. Posilnili jsme se tu na kraji civilizace nanuky a vykročili vstříc horám. Při prvních dvou zastávkách naše skupina vzpomenula na partyzány a přečetla si první z příběhů místních hor. Les byl vlahý a naši cestu před sluncem stínily vzrostlé buky. V dobré náladě a tempu jsme dorazili až k prameni Jičínky. Jeho vydatnost překoná jen málokterý pramen. Naše batohy se vší vodou na večerní vaření pěkně ztěžkly.
Při cestě na vyhlídku na Javorníku jsme je tak zanechali na kraji lesa. Rozhledna nás pohostila krásným výhledem, bylo odtud vidět až na náš nocleh. Po krátkém bloudění v neprostupném terénu jsme se utábořili s výhledem na většinu úseku následujících dní, v dáli se hlásila Lysá hora a vynikající kuskus nám k večeři připravily Verča s Emou.
Pátek
Druhý den se nám nechtělo vstávat. Viděli jsme co nás čeká. Nejprve jsme půlku dopoledne klesali všechny draze utržené metry z předchozího dne do sedla protnutého nevzhlednou a vytíženou asfaltovou silnicí. To abychom tu druhou polovinu strávili v prudkém výstupu. V poledne nás však čekala šťavnatá odměna, v celé své kráse se nám otevřela kaple na vrcholu Radhoště. Nejvýše položenou českou kapli i s rozhlednou si nikdo z nás nenechal ujít.
Následoval neméně zasloužený oběd a po něm již pokračování ve směru na Pustevny. Cesta byla až příliš pohodlná a název „ovčí dálnice“ je více než příznačný, avšak ovce byste tu hledali marně. Jediným zpestřením byla socha boha Radegasta, lákající pocestné k odpočinku a osvěžení. Samotné Pustevny jsou krásné, ale nejvíc nás oslovila možnost doplnit zde vodu. Tak se i stalo a nedaleko v lesích jsme se utábořili, jak jinak než s výhledem na Lysou horu zpod nejzajímavějšího přístřešku, jaký jste kdy neviděli. Vynikající těstovinový salát nám k večeři připravili Danča s Davidem.
Sobota
Třetího dne se vstávalo ještě pomaleji než ten druhý. Uprostřed noci se k nám připojily další souputnice a my jim chtěli dát možnost se aspoň trochu vyspat. Úsek nás čekal vskutku výživný, celé dopoledne jsme strávili na cestě z kopce. Oběd nám zpestřila pověst o Ondrášovi, který prý sídlil na Lysé hoře. Po obědě nastalo nevyhnutelné stoupání, dlouhé, táhlé stoupání, dlouho byly jedinou odměnou za námahu borůvky. Tak jsme lesem vystoupali až na Smrk, ze kterého byl krásný výhled na sever i oblohu nad námi. A protože měly být té noci ideální podmínky k pozorování Perseid, utábořili jsme se nedaleko. Postavili přístřešky, které byste raději neviděli a povečeřeli rizoto, které nám uvařil Ivan a před zkázou zachránil Martin.
Neděle
Po probdělé noci při které jsme pozorovali oblohu se už tradičně vstávalo poněkud obtížně. Naše výprava před sebou měla kritický den a úsek s největším převýšením. Přesto jsme si přispali a vyrazili až před půl desátou. Cesta dolů šla až na uskakování před poněkud nezodpovědnými cyklisty snáz než předchozí den. Bylo velké teplo, které se s každým sestoupaným metrem umocňovalo. Nad nádrží Šance nás opustily tři naše víkendové souputnice a dál se pokračovalo zase v devíti. Naše zmenšená skupina sestoupila až na hráz, odtud jsme si naposledy zamávali s děvčaty nahoře v lese. Odtud nás čekalo na královnu Beskyd vystoupat přes 800 výškových metrů.
Strmý výstup komplikovalo vedro a malé zásoby vody. Naše tempo zvolňovalo a zdálo se že ani cukr ani voda už nám nejsou dostatečnou odměnou za namáhavé kroky. Výhledu se nám nedostávalo, zas tak Lysá ta hora není. To až na samém vrcholu bylo na co koukat, hluboko na Slovensko a do Tater. Zaslouženě jsme na vyhlídce hodinu hodovali. Dál nás přeci čekal už jen sestup na nocleh. Všechna předem vytipovaná místa ale nebyla vhodná, tak se klesalo dál a dál. Konečně, až za tmy, nám cestu zastoupila louka pod lesem, náramné místo k noclehu. K večeři vařili Jiří a Matýsek Bulgurský zázrak.
Pondělí
Ráno jsme se z louky vytratili brzo, čekal nás sice nenáročný ale poměrně dlouhý úsek. Na cestu nám od rána svítilo slunce. Naše cesta vedla přes zvlněné pastviny a stinné lesy. Míjely nás krávy a stavení, blížili jsme se k hranici. Od prvního protnutí hranice v Bílém kříži diktovala směr celý zbytek dne. Cesta podél hraničních kamenů nám ubíhala sama. Čím dál tím víc nám připadalo, že se jedná o nejkrásnější úsek cesty. Oběd se vařil společně v kotlíku, každý přihodil co zrovna měl. Chlebová polévka byla vynikající, doma ji ale nezkoušejte.
Po jídle nám chodidla osvěžil chladivý pramen a my se vydali na druhou polovinu stezky. Pořádně jsme přitom přivoněli okolní přírodě a odpočinuli ve stínu stromů. Závěr cesty byl ve znamení bosých nohou a zavřených očí, o to vroucněji nás uvítala cílová loučka s kapličkou. Náš nocleh. Poprvé nás čekala noc v blízkosti ostatních poutníků, místa tu ale bylo pro všechny dostatek. Rozestavěli jsme tábor, vyrazili na dřevo a zatopili pod kotlem Martinovi s Vítkem, kteří vařili jídlo s šestislovným nevyslovitelným názvem, bylo samozřejmě vynikající. Oheň nás ještě chvíli zahříval, únava nás však brzy zahnala do spacáků, ještě dlouho nás však zajímaly hvězdy.
Úterý
Poslední ráno. Sbalili jsme všechny věci, provedli společnou fotku a vydali se na cestu. Závěrečný úsek byl prostý lidí, vedl polomy a nízkými lesy, stále kopíroval hranici. V dobré náladě se naše výprava ohlížela za uplynulým putováním a plánovala další cesty. Tu a tam se nám naskytl výhled zpět na panorama Beskyd. Postupně nás cesta zavedla z dohledu hor, přímo do náruče pohostinství ve kterém jsme se hojně naobědvali. Zbytek cesty byl jasný, času zbývalo po obědě málo a vlak má pevný odjezd. Do Mostů u Jablunkova tedy napůl chůzí, napůl během. Do kroku jsme si prozpěvovali a překvapovali skupiny školáků a jednodenních turistů, znovu zpět na kraji civilizace. Závěr cesty utekl rychle, poslední limonáda na nádraží byla zaslouženým osvěžením před dlouhou cestou do Prahy.
Tak zase za rok
Putování v Beskydech nám všem dalo něco nového. Už teď plánujeme kam vyrazíme příště, jestli u toho chceš být, nezapomeň sledovat Co nás čeká.