V sobotu 8. října jsme se vydali na letošní třetí VýLes, tentokrát na Kokořínsko. Počkat s výletem do zdejších končin až na barevný podzim se vyplatilo. Zdejší listnaté lesy se akorát začaly chystat na zimu a my jsme tak v jejich stínu strávili velmi barevný víkend.
Naše cesta začala v kloubovém autobuse z Ládví, který nás bez větší poruchy dovezl až do výchozího Liběchova. Jednalo se o první VýLes do zdejších končin, proto jsme nemohli začít ničím jiným než cestou na Čertovy hlavy. Marně se nás snažily lapit do pukliny mezi sebou, všichni jsme úspěšně prošli.
Naše výprava pokračovala v dobré náladě z vydařeného počasí rozlehlými lesnatými doly. Když jsme sešli z cesty hledat štěstí do skal, přivítaly nás chladně, brzy jsme se však spolehlivě zahřáli a pokochali dříve udržovanou přírodou v okolí Vidimi. Zaslouženě jsme se občerstvili a dluh pod pohrůžkou čerta splatili do koruny. Někteří až tehdy s plným břichem zjistili, kolik že nám ještě zbývá cesty, chvíli jsme tak ladili poměr přestávek a ušlých kilometrů, než jsme přestávky téměř eliminovali. Ani za vytrvalé chůze se lesy nezdály o nic méně hezké a hub v nich rostlo stále stejně. Nasazení v druhé půli dne nás odměnilo čistým pramenem vody a příchodem na nocleh ještě za světla, než z přilehlé zříceniny odešel i poslední houslista. Příprava noclehu a večeře nám trvala až dlouho do tmy, ještě déle jsme pozorovali měsíc.
Slunce vychází až ve čtvrt na osm
Tentokrát se tak vyhrabala ze spacáků většina výletníků, marně čekali na první paprsky, viděli však fantastičtější věci – lesy a louky rozprostírající se pod útesem, rozplývající se mlhy a jednorožce, který dlouho nepobyl. Slunce se vyhouplo přes kopec až hodinu poté, to už jsme se chystali k odchodu. Strážce mapy nás poučil o plánu na neděli. Svalová paměť zapracovala, dopoledne jsme šli v sedmimílovém tempu. Odpoledne jsme si tak mohli dopřát všechny nevyčerpané přestávky z předchozího dne. Prošli jsme Rájem a prohlédli jsme si ke zdejší krajině neodmyslitelně patřící Kokořínské pokličky. Zvlášť důkladně naši lezci a skokani prozkoumali jeden ze skalních hradů na dohled od Kokořína, a stejně jako předchozí den i každou skalní díru, průrvu, puklinu, škvíru a jeskyni.
Počasí na koupání vydrželo, více než polovina výletníků tak nepohrdla svlažením v rybníce Harasov. Osvěženi a občerstveni jsme klábosivým tempem došli do Lhotky, odkud nás historický Kokořínský rychlík dovezl zpět do Prahy.