Před několika málo desítkami let odpluli naši předkové hledat novou zem. Místo, kde by mohli žít a udržovat naše tradice, kde by se lidu i skotu dařilo, kde by nebylo válek a sporů. I dopluli do kraje, kterému se dnes říká Skotsko. Myšlenka na nový kraj a dobré žití však neudržela pospolitost rodů dlouho. Hádka o to, kdo bude třímat mocný meč a vést náš malý národ, neměla řešení. Spor a svár mezi jednotlivými rody kazil krásu místního kraje, jako by příroda sama nám dávala najevo svůj nesouhlas.
Inu rozhodli se vůdci jednotlivých klanů, že udělají dohodu. Na velké mapě zobrazující zemi skotskou bude se zaznamenávat, kdo jaké místo objevil. Ten, kdo dle mapy objeví pro skotský národ nejvíce území, stane se jeho králem. Tím ale svár nezmizel, žili jsme všichni na jednom území, ale menší spory tu s námi byly pořád. Nešli jsme si už po krku, za dobře jsme ale byli jen tak na oko. Každý se snažil objevit pro svého vůdce klanu co nejvíce území a získat tak vládu pro sebe.
Krajina skotská je dodnes opředena pověstmi a bájemi o stvořeních, kterých jinde není vidno. Tyto pověsti jsou pravdivé, sami jsme se přesvědčili při odhalování území, jaké bytosti v místních mlžných lesech žijí. Potkali jsme skřítky a skřety, kteří se nám snažili ukrást zásoby, bludičky, které nás svedly z cest, ale i dobré duchy lesa, kteří se nám pokusili pomoct najít to, co jsme ztratili.
Jednoho dne přišel na naše území cizinec. Britský posel, který proklamoval, že jsme na cizím území. V první chvíli jsme mu nevěřili, kdo by si tyto kraje mohl nárokovat? Však jsme byli první na neprobádaném území. Druhý den přišli vojáci. Se zbraněmi a pochodněmi v rukou nás vyhnali, zničili vše, v co nevěřili. Museli jsme se uchýlit do lesů, schovat se před nepřítelem.
Hrdost nám ale nedala spát, nechat se vyhnat z vlastního kraje? To tedy ne. Ještě večer jsme se pokusili získat území zpět, ale marně. Horkokrevně jsme se vydali každý na vlastní pěst zachraňovat, co je naše, bez úspěchu. Poučeni vlastním zmarem připravili jsme plán. Získali jsme své území zpět a nejen to, pochopili jsme, že společně jsme silnější. Shodli jsme se, že není možné čekat. Objevování území je zdlouhavý proces a nepřítel byl příliš blízko.
Ve volbách jsme vybrali prvního krále. Korunovali jsme ho naším právoplatným vůdcem a do jednoho mu přísahali věrnost. A tehdy se to stalo, příroda se nad námi slitovala a na naší mapě vyjevila, co bylo dlouhá léta ztraceno. Vydali jsme se po stopách bludiček do hor a našli jsme kusy mocného meče, který měl vést náš národ. Vyhledali jsme kováře a podle dávné tradice dokončili korunovaci našeho krále.
Vyhráno jsme ale neměli, Britové se nechtěli tak snadno vzdát. Věděli jsme, že se nás pokusí znovu přemoci a budou chtít zničit naše nové království. Schylovalo se k poslední bitvě, pod rouškou noci jsme sledovali, co mají Britové v plánu, a pokusili se jim zabránit v jeho naplnění.
Závěrečná bitva se uskutečnila v lesích. Statečně jsme bojovali v dělostřeleckém souboji a naše úsilí se vyplatilo. Náš král Dan porazil britského krále a my mohli oslavovat. Naposledy jsme se poklonili duchu přírody, který nás celým příběhem vedl k tomuto cíli a ten nás přijal. Konečně jsme se dočkali klidu a míru, který jsme hledali. A tak se začala psát historie skotského království.
Terez
